Duševní hygiena je nutná pro každého, kdo chce žít normální život.

 Lidský mozek má své limity za kterými začne selhávat

Duševní hygienou by se dala nazvat snaha člověka nepřehltit svou duši, svou psychiku, velkým množstvím podnětů, které už nedokáže zpracovat. V lidském mozku jsou limity, které při přehlcování informacemi začnou informace zjednodušovat a posléze úplně vypouštět a nahrazovat jejich další vstřebávání “zkratkovitým řešením”.

Interní ochrana mozku před nebezpečným přetížením

Vymezení pojmu tělesné a abstraktní vjemy

V lidském životě existují vjemy tělesné a vjemy abstraktní. Mezi dobrý příklad tělesného vjemu patří pohled na dítě či mládě, které vyvolává pečovatelské pocity, pohled na přitažlivou osobu druhého pohlaví, který vyvolává sexuální reakci, či pohled na nějaké utrpení působí pocit lítosti.

Abstraktní vjemy jsou vjemy dané lidskou touhou všemu rozumět a vyrábět různá zařízení a pomůcky na zlepšení života. Podle různých úrovní dovedností dokážou různí lidé reagovat na nějaké podněty vymýšlením řešení a nových postupů.

Zatímco u abstraktních vjemů je omezení jejich chápání velmi často jen legrační neschopnost vyřešit nějakou úlohu či zadání, u tělesných vjemů vede omezení jejich chápání ke specifickým problémům, které od dnešní doby směrem do budoucna budou hlavními problémy lidské společnosti spojenými s rozpadem mezilidských vztahů.

Vysvětlení proč se objevilo nové nebezpečí, které dříve nemohlo existovat

V dřívějších dobách se lidé dokázali opravdu přehltit informacemi jen v abstraktním světě knihoven a učení. Pokud se někomu pletly nejrůznější matematické vzorečky a nebo autoři nějakých proslovů, nezasahovalo to příliš do osobního života. Ve 21.století ale začal běžně člověk používat informační technologie nejen pro řešení abstraktních matematických úloh, nýbrž i pro řešení nejobyčejnějších otázek svého života. Množství informací, které člověk dnes obdrží při snaze zajistit si odpovědi na své tělesné otázky je dnes minimálně stejně obrovské, jako bylo dříve u zcela abstraktních oborů. Do lidského života se tedy pomalu vkrádá nové nebezpečí. Spouštění obranných mechanizmů mozku na přetěžování informacemi i v normálních tělesných věcech.

Předcházející větu musíme více rozvést, aby bylo možné jí dobře pochopit. Použijme proto příklad z nejjednodušších, rozpoznávání tváří.

Každý člověk má nějaký, ne zcela číselně přesný, limit, kolik tváří je schopen si zapamatovat. Skutečné číslo se může pohybovat od desítek do několika stovek.  Přes internetové seznamky, může dnes každý člověk kontaktovat stovky potenciálních protějšků za několik dní. Jelikož tato touha po vyhledání kvalitního partnera nemá žádný další limit, lidská mysl se tak žene do dokonalé pasti. Po mnohonásobném přetížení kapacity mozku v rozpoznávání tváří nastupují OBRANNÉ MECHANIZMY MOZKU. To je první jednoduchý příklad, který vede ke spuštění obranných mechanizmů v mozku, které jsou kontraproduktivní, tedy produkují opak toho, co bylo původně zamýšleno dosáhnout. V tomto případě vede snaha o zajištění kvalitního partnera díky přetížení mozku obrovským množstvím virtuálních kontaktů k naprosté nemožnosti najít onoho partnera. Člověk se nemůže rozhodnout, protože před ním stále visí další nové a nové informace, nová neprozkoumaná data. Pravděpodobnost, že v těch neprozkoumaných datech se dá najít “něco lepšího” je ale ze skutečné logiky věci často 100%ní. Takže samy ty informace jsou kontraproduktivní, produkují nemožnost se dobrat řešení.

Přehlcení mozku vždy využívá ten, kdo chce lidi ovládat, tedy i Boží Odpůrce

Každý člověk má své limity vzhledem ke světu okolo něj. Moderní doba ale s úspěchem způsobuje přehlcení těchto limitů a lidská psychika se pak brání vytvářením zkratkovitého chování. Prakticky v každé činnosti má člověk víceméně jasné limity. Platí to pro nejrůznější praktické úkoly, ale také pro mezilidské vztahy.

“Přátelé” na sociální síti, kteří jsou dočista cizí

Člověk je schopen vytvořit blízké vztahy jen s malou skupinkou lidí. Na více mu nezbývá čas ani prostor v myšlenkách. Okamžitá počítačová komunikace dává ale lidem pocit, že vteřinová odpověď někomu na síti je vlastně formou přátelského kontaktu. Není tomu ale tak. Je to sice informace proudící od zdroje k cíli, ale není to kontakt dvou lidí. Je sice možné na dálku povzbudit, potěšit i poradit, ale skutečný kontakt to není.

Rozumný člověk si hledí, aby neměl před svým vchodem hromadu nasbíraného haraburdí bez jakéhokoliv uspořádání. Stejně tak by si měl člověk hledět, aby do své mysli nerval násilím haraburdí v nezpracovatelném množství.

Dnes, okolo roku 2013, zažíváme úžas lidí nad mobilními přístroji, které člověku ukazují přesné informace z milionů zdrojů. Lidé ale nevnímají, že stejně nic z toho nepotřebují. Člověk potřebuje řešit své problémy, potřebuje se najíst, chce mít chvíli klidu, chvíli uspokojení. Nic víc nepotřebuje. Žádný člověk nepotřebuje denně mít v ruce data z povětrnostních satelitů, informace o tom, co řeší a jak žije třista jeho “sociálních přátel”.

Přemíra ZBYTEČNÝCH informací valících se ze všech zdrojů vede k chorobné hyperaktivitě dětské psychiky

Člověk si dnes nepořizuje jednotlivé skladby, aby je mohl poslouchat. Člověk si kliknutím pořizuje celé knihovny hudby, které ho vlastně ani nezajímají. Žádná originalita čehokoliv nemá smysl, takže lidské myšlení se nemůže ničeho zachytit a na něčem vyrůstat.

Děti, které se narodily do dnešní doby jsou vystaveny přesvědčení, že všechny informace co se na ně valí jsou určeny ke zpracování. Sociálními sítěmi k počítači fixované matky nechávají své děti u televizí v masáži marketingových kampaní výrobců hraček. Děti toto nutí k hyperaktivitě a k chaotickému chování. Generace dětí po roce 2000 se již narodí do světa chrlícího informace a požadujícího odevzdávání soukromí do sociálních sítí.

Příklady překračování lidských limitů pomocí moderní techniky

Člověk je schopný si zamilovat jen omezené množství umění, při přehlcení, které je dnes díky neomezené dostupnosti čehokoliv člověk reaguje ignorací dalšího přílivu nového umění a přestává se o to zajímat kvůli naprosté nepřehlednosti. Lidé budou konzumovat jen to, co se jim bude vnucovat velkou silou, která překoná jejich vnitřní odpor.

Člověk je schopen mít jen malé množství opravdových blízkých přátel, jelikož není možné mít čas na komunikaci s více než několika lidmi. Počítačové sociální sítě vytváří stovky “přátel”, člověk pak reaguje tím, že si všechny lidi rozděluje do několika kategorií, které mají jen hrubé rysy.

Člověk se díky televizi stává očitím svědkem obrovského množství událostí. To pomalu al jistě vyvolává imunitu vůči realitě.