Bible nevyučuje o zákonu karmy

Učení karmy, pojem karma se objevuje v hinduismu a buddhismu a učení o karmě vysvětluje, že každý dobrý či zlý skutek člověka má nějaký důsledek. V hinduismu se učí, že člověk se převtěluje a při každém vtělení může dobrými skutky napravit něco ze špatných věcí ve svém minulém životě.

Buddhismus učí, že každý člověk svým životem „vkládá“ svůj podíl do jakési „společné karmy“, ať už dobrý nebo zlý, a má se v životě snažit konat co nejvíce dobrého, aby vložil maximálně „pozitivní“ náboj a naopak umazal něco ze zlých skutků. Z této společné „karmy“ pak podle buddhismu čerpají nově narození lidé, takže v buddhismu vlastně člověk už vstoupí do života s údajnou zátěží zlých činů z životů jiných lidí a je jeho morálním závazkem tento dluh umenšit. Problém je, že nikde není jasně definováno, co je skutečně dobré a co zlé, rovněž se nedefinuje, komu má člověk svůj „morální dluh“ splácet.

Obecně tedy karmu můžeme označit jako zákon, který tvrdí, že zlé skutky jednoho života lze „vykoupit“ dobrými skutky ze života následujícího.

Někteří zastánci učení karmy tvrdí, že také Bible karmu vyučuje. Vycházejí z veršů:

a)„Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení.“ 2. Mojžíšova 34, 6-7
b) Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život. Galatským 6,7-8

Co ve skutečnosti Bible učí

a) Tyto verše hovoří o dopadu hříchů rodičů na potomky. Zpravidla se jedná o zděděná prokletí nebo démony. Verše nehovoří o převtělování ani o tom, že by potomci mohli dobrými skutky umazat hřích svých rodičů. Prokletí lze zlomit pouze v moci a autoritě Ježíše Krista a je to také Ježíšova krev, která odděluje potomky od hříšného dědictví předků. Každý, kdo uvěří Ježíši Kristu jako Pánu a Spasiteli, může tak být oddělen od hříchů, prokletí a démonů děděných v jeho rodové linii.

b) Verše v listu Galatským srovnávají život tělesného a duchovního člověka. Ti, které nezajímá pravda, jež je z Boha, žijí pouze na tělesných principech a vše, co tímto životem získají, bude zánik těla při první smrti a naprostý zánik poté, co budou spravedlivě odsouzeni, protože nemilovali pravdu, která je mohla zachránit. Doslova tedy zasívají pro tělo a sklidí zánik. Lidé, kteří milují a věrně následují Boha, dostávají dar Ducha svatého, rozsévají tedy pro Ducha a sklidí věčný život s Bohem. Ani tyto verše jakkoli neučí o karmě a o „umazávání“ zlých činů dobrými skutky v další inkarnaci.

Při bližším pohledu je tedy jasné, že Bible nemá s démonským učením karmy nic společného a ti, kdo se to snaží tvrdit, se dostávají do pasti snahy interpretovat Bibli podle tělesné logiky. Tato snaha se vždy setká s nezdarem a jejím výsledkem je pouze klam.

468 ad