Buddhismus není skutečným řešením utrpení

Někteří lidé mylně považují učení Ježíše a Buddhy za velmi podobné a blízké a jsou i takoví, kteří Buddhu a Ježíše nazývají bratry. Argumentují tím, že jak Buddha tak Ježíš hlásali pokoj, lásku a toleranci.

Co ale ve skutečnosti buddhismus učí

Jedná se ovšem o zásadní a nebezpečný omyl. Učení buddhismu nemá s tím, co učí Ježíš, cokoli společného. Základní myšlenkou buddhismu je, že lidský život je plný nepříjemných a strastiplných věcí, že lidské utrpení je zapříčiněno touhou po životě (která vede k dalším a dalším inkarnacím) a jestliže je odstraněna touha, zmizí i utrpení.

I přes všechny zdánlivě duchovní pojmy však pracuje buddhismus stále pouze na tělesné rovině a pokouší se řešit problémy tím, že utlumuje postupně skrze meditace a askezi duši člověka.

Nejedná se o nic přirozeného, neboť tělesná existence člověka je vždy nutně spojena s určitými touhami a potřebami, jejichž naplnění je hnací silou tělesného života. Tento útlum je démonický a člověk, který se spoléhá na buddhistický „pokoj skrze zaniknutí touhy“ se vždy otevírá působení démonů. Problém utrpení se tím pochopitelně neřeší, stejně jako když se na člověka řítí nákladní auto, není řešením otočit hlavu na opačnou stranu a zacpat si uši.

Buddhismus lživě vyučuje, že je dobré, aby se člověk zřekl touhy po životě a toho, co je s ní spojené, a dostal se tak do stavu, kdy nebude vnímat ani bolest, ani radost. Jinými slovy se takový člověk stane živoucí mrtvolou, která dobrovolně předala vládu nad svou duší (myslí, vůlí) démonskému duchu v klamné víře, že se tím vyřeší problém utrpení (a že dosáhne stavu, v němž už nebude potřebovat další inkarnace. Reinkarnace lidské duše je ovšem další lež.). Pro Satana je přece prospěšné, aby lidé trávili život v obluzeném polovědomí, aby jakoukoli myšlenku, že něco není v pořádku, okamžitě potlačili jako nežádoucí utrpení. Hlavně nesmějí přemýšlet o Bohu.

Původce buddhismu lze snadno usvědčit

Tento fenomén lze ovšem vypozorovat nejen u lidí vyznávajících buddhismus, ale např. i u těch, kteří praktikují jógu a s ní spojené meditaceholotropní dýcháníreikiapod. Shodné rysy ukazují jasně na jednoho a téhož původce těchto učení, jímž je Satan. Tito lidé se na první pohled jeví jako příjemní, vyrovnaní a nekonfliktní, ve skutečnosti se ovšem jedná o démonicky zapříčiněný útlum.

Pojem „pokoj“ v křesťanství

Ježíš neučí své následovníky, že mají utlumit svou vůli a mysl a předávat vládu nad ní démonům. Nezakrývá, že tento svět je plný bolesti a utrpení. Nicméně pokoj, který hlásá Ježíš, není mrtvolným útlumem.

Jan 14,27 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!

Jan 16,33 To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“

Ježíš nesděluje svým následovníkům, že se před utrpením mohou schovat do meditací a řešit vše pasivní myslí a „vypnutím“ duše. 

Naopak, připravuje své věrné na pronásledování, utrpení, nenávist ze strany světa, ztrátu domova, majetku, milovaných blízkých. Ale nad tím vším vládne Boží pokoj, který toto vše přesahuje. Jinými slovy pro ty, kdo věrně následují Boha, je pokoj v tom, že vědí, že jejich cílem není pohodlný a bezbolestný život zde na tomto světě. Směřují ne k tomu, co je dočasné (tedy život v těle zde na Zemi), ale k tomu, co je trvalé – k věčnému životu s Bohem.

Pokoj těch, kdo následují Boha, má tedy základ v Božím zaslíbení, že ty, kdo vytrvají v čisté víře, čeká věčnost s Bohem a jejich cílem není vyřešit problém utrpení tělesného života zde na zemi, protože to prostě není možné. Bůh nežádá, aby Jeho následovníci byli bytostmi bez emocí, které uměle potlačí veškeré své pocity.

Satanovým cílem jsou otupělí a pasivní lidé

Buddhismus naproti tomu zdánlivě řeší problém utrpení tím, že své vyznavače učí potlačovat veškeré pocity, protože jeho cílem je dosažení stavu, v němž člověk nepociťuje ani štěstí ani utrpení: „Když se žák odpoutal od potěšení i bolesti a dřívějších radostí a strázní, vstoupí žák do stavu mimo štěstí a utrpení a dosáhne tak čtvrtého vnoru, které je očištěno duševní rovnováhou a uvědoměním. To je správné soustředění.”  

Lidé, kteří dosáhnou takového plného (nebo částečného) útlumu, se dostávají do podobného stavu jako pod působením psychofarmak a jedná se vždy o démonický vliv. Jejich zdánlivá vyrovnanost je pouze důsledkem utlumení lidské duše. Je rozhodně zajímavé, jak se tento klid změní ve vztek a nenávist, když s takovými lidmi mluvíme o pravdě v Ježíši Kristu. Projeví se totiž démonští duchové v těchto lidech. Démoni samozřejmě Boha nenávidí a podle toho také jednají. Tak lze snadno rozpoznat, že za na první pohled mírumilovným buddhismem stojí opět kníže tohoto světa Satan.

468 ad