Poměrně často se lze setkat s tvrzením, že správný křesťan musí být bezhříšným dokonalým člověkem, nejlépe zcela asexuální bytostí, která naprosto utlumila jakékoli tělesné potřeby a za žádných okolností nikdy nechybuje

Tento mýtus může pocházet ze dvou různých zdrojů:

Lidé ze světa

Satan si velmi rád používá lidi ze světa, tedy lidi, kteří mu patří, aby křesťany deptal nesplnitelnými nároky a požadavky. Proto se postaral, aby v představách těchto lidí zakořenila asociace „křesťan = dokonalý a nikdy nechybující tvor“. Není pak nic snadnějšího, než číhat na jakoukoli chybu křesťanů a pak jim vítězně předhodit, že žádnými křesťany nejsou, protože nejsou dokonalí.

Veršem, který této teorii dává za pravdu, je ale jen na první pohled Matouš 5,48: Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Podívejme se na celý kontext tohoto verše: Matouš 5,43-48 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
Jak je zde patrné, zmiňovaná dokonalost nemá cokoli společného s tím, že by se člověk měl stát nechybujícím supertvorem. Celá pasáž hovoří o lásce k lidem bez ohledu na to, zda s námi jednají přátelsky nebo nepřátelsky. (Čímž se nemíní, že máme milovat zlé skutky lidí.)

Křesťané

Mezi křesťany se šíří nebezpečný blud, že přijetím Ježíše jako Pána a Spasitele se člověk stává nehřešící dokonalou bytostí. Pravdou je, že znovuzrozený duchovní člověk, který se narodil „z vody a z Ducha“, nehřeší. Ovšem dokud tento znovuzrozený člověk žije v těle, bude toto tělo vždy zápasit se svou hříšnou podstatou. Jde tedy o naprostý protiklad. Římanům 8,10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Tělesné věci vždy půjdou proti Božím věcem.

Apoštol Pavel tento rozpor velmi výstižně popisuje: Římanům 7, 14-25 Víme, že zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! – A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.

Křesťané vyznávající teorii dokonalých a nehřešících bytostí argumentují veršem: 1. Jan 5,18Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne.

Podívejme se na tento verš v překladu Bible21 a v původní kraličtině, kde je jeho význam jasnější: 18Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nehřeší. Kdo se narodil z Boha, opatruje se, aby se ho ten Zlý nedotýkal.

18Víme, že každý, kdož se narodil z Boha, nehřeší; ale ten, jenž narozen jest z Boha, ostříhá sebe samého, a ten zlostník se ho nedotýká. (výraz „ostříhat se“ znamená totéž co „hlídat se“ nebo „střežit se“) Tento verš tedy jednoduše znamená, že ten, kdo se obrátil, si dává pozor a usiluje, aby nehřešil a nedával tak prostor Satanu. Není to tak, že se už nikdy žádné chyby nedopustí. To by znamenalo, že přestal být člověkem. Jediný, kdo je dokonale svatý, je Bůh. Kdyby obrácením a znovuzrozením člověk unikl ze své hříšné tělesné podstaty, nebylo by nutné, aby Bible obsahovala pokyny pro případ, že křesťan se dopustí hříchu.

1. Jan 1,8 Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.

1. Jan 2,1 Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.

Tvrzení, že člověk po svém obrácení nemůže hřešit, je nebezpečné proto, že pokud jej křesťan přijme jako svou životní filozofii, Satan v něm dříve či později začne probouzet pýchu a přesvědčení, že ať udělá cokoli, nemůže to být hřích, protože přece “nemůže hřešit”. Je to tedy spolehlivý způsob, jak se dostat na falešnou cestu a nechat se svést od pravdy. V pokročilém stádiu je takto porušeného křesťana prakticky nemožné jakkoli napomenout či usměrnit, protože jeho pýcha okamžitě reaguje “já nemůžu být špatně, protože už nehřeším.”

Shrňme tedy, že znovuzrozený člověk v sobě nalézá rozpor. Jeho duch znovuzrozený z Boha s radostí souhlasí s Božími věcmi, jeho tělo však zůstává přirozeně hříšné a svým směřováním Božím věcem nepřátelské, přesně jak říká Ježíš: Matouš 26,41 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“

Ježíš Kristus, Boží Syn, svou smrtí zaplatil a stal se smírnou obětí za lidské hříchy. Každý člověk, který tomu uvěří, je tak před Bohem ospravedlněn zástupnou obětí Ježíše. Takový člověk se ale sám nestává svatým a bezhříšným Bohem. Až do smrti fyzického těla bude vždy zápasit se svou tělesností, bude vystavován pokušení a může se dopustit hříchu. Písmo jasně varuje, že kdo si o sobě namlouvá něco jiného, obelhává sám sebe, ale ten, kdo své hříchy vyznává, nalézá odpuštění!

1. Jan 1,5-10 A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.