Mýtus o tom, že dobrý křesťan přesvědčí každého

Někteří si zvykli posuzovat sami sebe a kvalitu svého „křesťanství“( i jiných) podle toho, kolik lidí dokážou přesvědčit.

Jednoduchá úměrnost – čím „kvalitnější křesťan“, tím více lidí dokáže svými argumenty přivést k tomu, že uvěří. Odkud se ale toto závadné učení vzalo, protože v Písmu nemá žádnou oporu. Přesto mezi křesťany zakořenil tento oblíbený názor. Takovéto bludné učení oslabuje pocity viny a pochybami o kvalitě víry.  Nutí také věřící marnit čas nekonečným přemítáním a hledáním „účinného“ způsobu evangelizace. Žádný křesťan nemůže nikoho přesvědčit ze své vůle, je svobodnou volbou a právem každého člověka zvolit si,  jak se ve vztahu k Bohu rozhodne!

Bůh povolává své věrné k tomu, aby zasáhli svět evangeliem, hlásali pravdu o Bohu a poukazovali na veškerý Satanův klam. Úkolem křesťanů není přesvědčit každého člověka! Vždy budou existovat lidé, kteří si ze své svobodné vůle zvolí následování lží.

Křesťané tedy mohou pouze říkat lidem pravdu o Bohu. Ti, kdo si pravdu zamilovali, budou osloveni a povzbuzeni, ale lidem,  jenž si zamilovali lež, bude pravda o Bohu znít vždy arogantně, tvrdě, pyšně, nabubřele, fanaticky apod., bez ohledu na to, jak moc laskavě je sdělena. Pravdu totiž nelze sdělovat kompromisně, a tak pokaždé naráží na pýchu lidí, kteří milují klam!

Z Písma je patrné, že vždy byli lidé, kteří na Boží zavolání slyšeli – nešlo tedy o zásluhu toho, kdo o Bohu mluvil, ale o Boží dotek v srdci člověka, který se rozhodl milovat pravdu. Zvěstovatel (apoštol, chceme-li) byl pouze Božím nástrojem a jednal z moci Ducha svatého. Skutky 16,14 Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval.

Stejně tak vždy byli lidé, kteří se Boží pravdě rouhali a vysmívali. V Písmu vidíme, že takové se Boží služebníci nesnažili přesvědčovat, ale jakmile projevili rouhači jasně svůj charakter a volbu, křesťané se od nich oddělili.

Skutky 13, 43-46 Shromáždění se rozcházelo a mnoho židů i obrácených pohanů, kteří ctili jediného Boha, doprovázelo Pavla a Barnabáše; ti s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby se drželi Boží milosti. Příští sobotu přišlo skoro celé město slyšet Boží slovo. Když židé viděli tolik lidí, naplnila je závist a začali Pavlovým slovům odporovat a rouhat se. Ale Pavel a Barnabáš směle prohlásili: „Vám židům mělo být slovo Boží zvěstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům.

Skutky 17 32-34 Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“ A tak Pavel od nich odešel. Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.

Skutky 18, 4-6 Každou sobotu mluvil v synagóze a snažil se získat židy i pohany. A když přišli z Makedonie Silas a Timoteus, věnoval se Pavel zcela kázání a dokazoval židům, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš.Židé se však proti Pavlovi postavili a rouhali se. Proto setřásl prach ze svého roucha a řekl: „Vy sami jste odpovědni za svou záhubu. Já jsem vůči vám bez viny a od této chvíle se obrátím k pohanům.“

Skutky 19,8-9 V synagóze pak Pavel neohroženě působil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o království Božím. Protože však někteří tvrdošíjně trvali na svém a nedali se přesvědčit, ba dokonce cestu Páně přede všemi tupili, oddělil se Pavel od nich, odvedl s sebou i učedníky a začal denně mluvit v přednáškové síni filosofa jménem Tyrannos.

Nejen že není možné přesvědčit většinu lidí, ale Bůh od svých služebníků ani nic takového ani nepožaduje. Když Ježíš posílal učedníky do vesnic a měst, dal jim jasné pokyny pro případ, že je někde odmítnou – nikde svým učedníkům nepřikazoval, že k víře musejí přivést každého.

Člověka, kterému se pravda oškliví a jeho srdce touží zamilovat si klam, sebelepší argumenty ani příklad křesťanského života nepřesvědčí. Jidáš Iškariotský chodil s Ježíšem tři roky, viděl řadu zázraků a mocných skutků, poslouchal Ježíšovo vyučování. Přesto si Boží pravdu nezamiloval a Ježíše zradil!

V dnešních dnech masivně narůstá odpor k Boží pravdě a láska k Satanovým lžím humanity. Práce křesťanů je stále stejná – říkat pravdu o Bohu, nikoli přesvědčit většinu, ani nemají zastavit události, které zastavit nelze (o což se někteří snaží). Křesťané se nesmějí obávat humanistického nátlaku a podlehnout pocitům viny proto, že se nekompromisně oddělí od lidí, kteří se tvrdošíjně drží lásky ke lžím.

468 ad