Nelze vyznávat nekonfrontační křesťanství

Zejména tehdy, když poukazuji na to, v čem všem se římskokatolická církevní organizace rozchází s Božím slovem, se setkávám s názorem, že „tenhle konfrontační styl nikomu neprospěje a musíme hledat to, co nás sjednocuje“.

Jsou tu tedy ti, co tvrdí že „konfrontační styl nikomu neprospěje“

Zastánci tohoto názoru většinou vyznávají pokojné křesťanství, které se vyhýbá jakýmkoli konfliktům i za cenu tolerovánlí LŽÍ. To je samozřejmě pro lidi milující Pravdu (tedy pravé milovníky Boha) nepřípustné. Takoví lidé by se měli vážně zamyslet nad několika věcmi, které se zdaleka netýkají jen římského katolicismu:

Proč vůbec říkají někomu evangelium, když jde o konfrontaci bludů, které ten dotyčný člověk vyznává, a Boží pravdy a „konfrontační styl ničemu neprospívá“?

Proč nehledají raději to, co je s takovým člověkem sjednocuje?

Vždyť například muslimy a křesťany sjednocuje, že věří pouze v jednoho Boha. Dokonce lze nalézt sjednocující prvky mezi křesťany a satanisty – obě skupiny uznávají existenci duchovního světa a vědí, že existují démoni a Satan. Jestliže konfrontace není k prospěchu, pak by zastánci pokojného křesťanství měli mlčet o spasení v Ježíši Kristu, aby se náhodou nedotkli někoho, kdo tomu nevěří.

Je skutečně poukázání na tradice římskokatolické církve rozcházející se s Písmem útokem na katolické věřící? Pokud o tomto rozdílu mluví skutečný následovník Krista, neútočí na lidi, ale na lživý systém Církevní Organizace lidí, tedy veskrze lidský klub.

Je projevem skutečné křesťanské lásky mlčet a nechat lidi žít v bludu a obelhávání, jestliže máme před očima Písmo a tyto bludy jasně identifikujeme?

Ježíš neřekl, že přišel na Zemi přinést pokoj. Jeho slova hovoří o meči a o rozdělení dokonce uvnitř rodin.
Lukáš 12, 51-53 Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem; budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“

Skutečné křesťanství je boj a účast ve válce. Ne proti lidem, ale proti zlým duchovním mocnostem

Součástí tohoto boje je i odhalování Satanových podvodů a klamu, a to i za cenu, že se staneme nenáviděnými a pronásledovanými (na což nás ostatně Ježíš ve svém Slově připravil.). Pokojné křesťanství je past, která má křesťany umlčet a zpacifikovat, aby v rámci nadcházejícího teroru humanity mlčeli k tomu, co je v rozporu s Božím slovem a vyznávali poslušně slepou supertoleranci a superlásku ke všemu, tedy i ke lži.

Nechat vědomě tápat lidi ve lžích a klamu a obhajovat to potřebou sjednocení a tolerance nemá nic společného s křesťanskou láskou k Bohu, který je Pravda, a k lidem, kteří tuto pravdu potřebují poznat. Jde jen o budování pohodlné cestičky, na které nás nic nebude obtěžovat, nebudeme si muset „pálit prsty“ a riskovat kritiku a pronásledování.

Ježíš ale svým následovníkům nikdy pohodlnou cestu nesliboval. Pravda je totiž ve světě, kterému vládne otec lži, velice nepopulární

468 ad