Spasení

Spasení člověka je dar Boha Stvořitele, určený pro lidi toužící po Spravedlnosti, kteří pochopili, že ve své hříšné tělesné podstatě nemohou být před Bohem spravedliví, neboť jejich tělesnost ovládá zákon hříchu. Je to dar odpuštění hříchů a nedá se nedá ničím zasloužit, takže se jím nikdo nemůže chlubit.

Dezinformace o podstatě Spasení je základem chybných výkladů „křesťanství“

Chybně se učí, že „jistota spasení“ se rovná „jistotě cesty do Nebe“. Toto učení není založeno na Biblické realitě, ale pouze na interpretacích Církevních Organizací. Taková interpretace totiž je velice lákavá a je zdrojem nesprávných důvodů, proč chtít do Nebe. Je ale nepoměrně účinnější při získávání nových členů do organizací kvůli své bezproblémové lákavosti. Organizace které vyučují „jistotu záchrany života v Nebi“ mají proto davy následovatelů.

Problém záměny slova Spasení a „Záchrana od něčeho“ v překladech Bible

Velký problém také spočívá v překladu slova Spasení, kdy různé překlady používají zcela volně tento termín i tam, kde se hovoří o prosté záchraně před něčím. Například Matouš 24:13 je závěrečné slovo překládáno jako spasen či zachráněn v každém překladu jinak.

Jak ve skutečnosti funguje Spasení (odpuštění hříchů)

Pro ty, co se rozhodli následovat Ježíše Krista a být s ním jeho kněží v tisíciletém království nebeském na Zemi, mohou být před tváří Boží očištěni zástupnou obětí Ježíše Krista, Božího syna, a vstoupit do nebeského království již v těle, jako nově zrození z Ducha!

Proti tomu se zase hojně vyučuje nesmyslné učení o tom, že Tisíciletá Kristova říše tu ještě není a přijde někdy v budoucnosti.

Na takové znovuzrozené už nemůže Satan dnem i nocí žalovat před tváří Božíneboť přijali dar Spasení, odpuštění hříchů. Tímto je člověk povoláván do tisícileté Kristovy říše na zemi, aby zaséval Boží Evangelium do Světa a mohl tak spravedlivě vládnout ještě na Zemi. To je to první vzkříšení.

Spasení se přijímá vodním křtem PONOŘENÍM na znamení odpuštění hříchů.

Spravedlivý pak musí změnit své smýšlení (což znamená činit „pokání“), aby pochopil, že nyní je v něm nová bytost, která nemá tělo, je nesmrtelná a tudíž nehřeší. Poté může umrtvovat žádosti a směřování, které je odsouzeno k smrti a pomíjivosti, neboť jeho původní tělo již není to, co by určovalo smysl jeho života, nýbrž pouze naplňuje principy světa.

Kdo miluje pravdu a věří v pravého Ježíše Krista, čistě a bezelstně, ten miluje hodnoty Boží věčnosti a nepomíjitelné slávy. Nelpí na hodnotách tohoto pomíjitelného světa. Takový obdrží život věčný. Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Proto milujte pravdu, Krista pravého a milujte své bližní jako sami sebe, a budete mít život věčný.

Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky. 1. Timoteovi 6,12

Od čeho potřebuji spasit?

Poutá nás zákon hříchu, díky němuž děláme jiné věci, než se kterými souhlasíme ve svém nitru. Činíme tak z tělesné nutnosti.

Další z věcí, od kterých potřebuji spasit, je lidská bezbožnost. Lidé bez Boha nedokáží vytvořit žádné dobré dílo, protože každé lidské dílo nakonec vede ke zkáze.

Veškerá lidská snaha provádět Boží věci končí tragicky . Nakonec všichni lidé budou věřit démonským lžím, které jsou určeny k tomu, aby démoni zkoušeli lidskou mysl a nabízeli jí mnoho různých alternativ (démonských nauk, esoteriky, okultismu, new age a podobně) a cest, po kterých se dá jít.

Od této pyšné bezbožnosti, která přivede svět až do posledních časů, Bůh ochraňuje pomocí Božího evangelia a Ducha Svatého, který svědčí PRAVDU a bojuje proti svodům Bezbožnosti. Proto Bůh učí lidi Pravdu a čeká, koho bude pravda zajímat a kdo raději bude následovat  lež.

Několik dní předtím, než byl Ježíš umučen, zaznamenává Bible tuto rozmluvu Ježíše s jeho učedníky:

„Ježíš mu odpověděl: ‚Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.‘ Filip mu řekl: ‚Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.'“ (Evangelium podle Jana, 14. kapitola) Dále Ježíš také říká, že jeho Otec je větší než on sám. Miluje jej a jedná, jak mu Otec přikazuje.

„Spasení je dar z Boží milosti. Není z našich skutků aby se nikdo nemohl chlubit“

Vzhledem k tomu, že Bůh existuje mimo tento čas, vidí počátek i konec všeho najednou a k tomu se také váže problematika spasení a odejmutí hříchu. V okamžiku, kdy člověk přijme Ježíše za svého Pána, mění tím svůj život tak, že do „budoucnosti“ již bude věřící a jako věřící také skončí svůj pozemský život. Člověk tím, že vstoupí do vztahu s Bohem,  jak Bůh zaslíbil, je vysvobozen ze své hříšné a zlé přirozenosti.

 

468 ad