Být křesťanem není slabost

  • „Nepotřebuji Boha jako berličku.“
  • „Vím sám nejlépe, jak žít svůj život.“
  • „Mám svoji svobodu, kterou si nenechám brát.“
  • „Žádný Bůh mi nebude říkat, co mám a nemám dělat.“
  • „Věřím sám v sebe.“
  • Bůh je jen pro slabochy, silní zvládnou život i bez Něho.“

To je jen malá ukázka názorů lidí, kteří tvrdí, že se ve svém životě obejdou bez Boha a považují závislost na Něm za slabost a neschopnost zvládat život z vlastních sil. Výrok, který jsem uvedla na prvním místě, jsem sama slyšela od své rodiny, když jsem se stala křesťankou. „Ty nepotřebuješ Boha jako berličku, křesťanství není nic pro tebe, protože nejsi slaboch.“

Dlouho jsem se cítila velmi divně, když jsem nad tímto tvrzením přemýšlela. Stávám se snad slabochem, když se chci spoléhat na Boha? Jsem méněcenná ve srovnání s těmi, kdo žijí na vlastní pěst a činí rozhodnutí jen podle svého uvážení? Měla bych především věřit v sebe a nebýt na Bohu tolik závislá? Nějaký čas jsem prostě žila s tím, že jsem asi slabá, když potřebuji k životu Boha a neumím více věřit sobě než Jemu.

Poměrně nedávno, když jsem o tom zase přemýšlela, ke mně Pán začal mluvit. Řekl mi, že bych si měla ujasnit, kým jsou křesťané ve světě, jaké je jejich postavení a proti čemu (komu) bojují.

Podívejme se, jak o následovnících Ježíše Krista hovoří Bible:

1. Petr 2,11 Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva.
2. Timoteovi 3,12 A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.
Skutky apoštolů 11,19 Po smrti Štěpánově nastalo v Jeruzalémě pronásledování.
Marek 13,13 Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
2. Korintským 4,9 jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi.
Matouš 16,24 Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.
Jan 16,2 Budou vás vylučovat ze synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.
Matouš 10,34-39 Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. 35 Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; 36 a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘. 37 Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden.38 Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. 39 Kdo nalezne svůj život ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.

Stačí těchto několik veršů, abychom viděli, že křesťany ve světě nečeká nic idylického.

Bible mluví o pronásledování, urážkách, nenávisti dokonce i ze strany vlastní rodiny. Ano, v Bibli je těm, kdo učiní Ježíše Krista svým Pánem a Spasitelem, zaslíbeno mnoho. Věčný život v Boží blízkosti, radost, pokoj, žádná bolest, nemoc nebo trápení. Ale to všechno se netýká života tady na Zemi. Člověk, který se stane křesťanem, dobrovolně přijímá fakt, že se mnoha lidem stane nepohodlným, bude snášet urážky, útoky, trápení a lidskou nenávist, v některých případech dokonce položí za svou víru život. Ježíš říká, že nesmíme milovat nikoho více než Jeho, jinak Ho nejsme hodni. Neznamená to, že bychom měli okamžitě zavrhnout celou rodinu a přátele, pokud jsou nevěřící, ale jestliže se dostaneme na hranu, a budeme muset volit mezi plněním Boží vůle a přízní rodiny či přátel, pak musíme zvolit poslušnost Ježíši, chceme-li Ho být hodni. Nemusím snad nikomu, kdo si podobným rozhodováním prošel, vysvětlovat, jak moc to může bolet. Jak těžká zkouška to je a kolik sil vyžaduje obstát v ní. Proč potom přijímáme tak často pochybnosti lidí ze světa a jejich názor, že křesťan je slaboch? Může být slabochem člověk, který na sebe dobrovolně vezme roli toho, kdo je v tomto světě „bez domovského práva“, ten, kdo „zakusí pronásledování“ a koho budou „všichni nenávidět“? Je slabým ten, kdo dokáže „zapřít sám sebe a nést svůj kříž“? Ten, kdo přes všechna lákadla světa dokáže stále na první místo svého života dávat Boha? Neznamená to naopak, že takový člověk musí být velmi silný a odvážný?

Pokud ještě stále nejste přesvědčeni, podíváme se teď, do jaké bitvy jsou křesťané vrženi, když opouští tmu a vstupují do Božího světla.

Efezským 6,12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
Zjevení 2,10 Neboj se toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel má některé z vás uvrhnout do vězení, abyste prošli zkouškou, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života.
1. Petr 5,8 Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil.
1. Tesalonickým 2,18 Proto jsme k vám chtěli přijít, já, Pavel, víc než jednou, ale satan nám v tom vždy zabránil.

Okamžikem, kdy vydáváme svůj život Bohu, se stáváme protivníky toho, kdo je v Bibli nazván nepřítelem, vládcem tohoto světa a knížetem démonů-samotného satana.

Bible o satanu mluví jako o poraženém nepříteli, ale nepopírá, že tato bytost má stále zde na světě velkou moc. Jeho odsouzení a konec teprve přijde a satan si přeje, aby s sebou do odsouzení v pekle stáhl co nejvíce lidí. Logicky ti, kteří s lidmi hovoří o únikové cestě před Božím soudem, jsou satanu velmi nepohodlní. Není to nikdo jiný než křesťané, kdo světu předává evangelium, dobrou zprávu o tom, že Ježíš Kristus zemřel jako zástupná oběť za hříchy lidí, byl vzkříšen z mrtvých a znovu se na tento svět vrátí. Že vírou v Něho můžeme být očištěni od hříchů a uniknout tak Jeho spravedlivému soudu. A to se satanovi ani trochu nehodí! Není tedy nic divného na tom, že se snaží křesťany ničit jak jen může. Stačí se podívat na výše citované verše, abychom pochopili, že satan to myslí smrtelně vážně. Bůh povolal své děti, křesťany, jako bojovníky. Bojovník nemůže být ani slaboch, ani zbabělec. Bible říká, že náš boj není namířen proti lidem, ale proti silám zla. Tyto síly jsou nekompromisními protivníky. Neznají milosrdenství a slitování a budou zápasit do posledního dne. Musíme počítat s válečnými ztrátami, protože satanova říše nestřílí slepými náboji. Stát v tomto válečném konfliktu na Boží straně, to opravdu bolí a vyžaduje to velkou statečnost a sílu. Sílu uvědomovat si, že ať jsou okolnosti sebehorší, Bůh nás nikdy neopustí a provede nás vším až k vítěznému triumfu.

Není větší slabostí vézt se pohodlně s proudem světa a doufat, že můžeme zůstat neutrální? Krutá pravda je, že v tomto boji neutralita neexistuje, buď bojujeme na straně Boha, nebo více či méně vědomě sloužíme satanu. Čas, kdy se lze rozhodnout, ještě stále neskončil. 

468 ad