Mýtus o tom, že rozsuzování znamená nezdravé zabývání se Satanem

Členové církevních organizací často rozsuzování mylně pokládají za nezdravé zabývání se Satanem. Bůh samozřejmě nechce, abychom měli nezdravý zájem o Satanovy lživé cesty. 1. Korintským 10,20-21 Nechci, abyste vešli ve společenství s démony. Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů.

Ale je nezbytně nutné to, co je nám předkládáno a s čím se setkáváme, rozsuzovat a zkoumat tak, abychom se učili Satanův klam rozpoznávat!

Stále častěji se objevuje tvrzení typu „proč se pořád zabývat Satanem, když můžu studovat Bibli, modlit se, hledat Boha…“ Lidé, kteří takto argumentují, jaksi zapomínají, že Bible o Satanu vyučuje a kristovci jsou povoláni k tomu, aby šířili evangelium a odhalovali Satanovy podvody.

Písmo ale říká, že jsme povoláni jako vojáci a bojujeme ve válce. Každá válka předpokládá boj proti nepříteli. Představme si absurdní situaci, v níž vojáci říkají: „Proč bychom se měli zabývat nepřítelem, zkoumat jeho taktiku a strategii, když si můžeme povídat s naším skvělým velitelem, poznávat ho, studovat jeho zápisky a deníky a mít s ním hezký vztah.“ (Není jistě nic zlého na tom, když se radujeme z Boží blízkosti a těší nás čas strávený s Bohem na modlitbě nebo při studiu Písma. To ale žádného křesťana neospravedlňuje k tomu, aby se nezabýval problémem duchovního boje a nezajímal se o to, co dělá nepřítel.)

Rozhodně je Boží vůlí pro nás, abychom studovali a zkoumali vše, s čím se setkáváme. Po Ježíšově odchodu nám byl poslán Duch svatý, který nás uvádí do veškeré pravdy. Dává nám moudrost k tomu, abychom rozpoznali, co je z Boha a co je Satanův klam. Na nás už potom je, abychom Boží věci přijali a Satanovy cesty odmítli

Je tedy zásadní rozdíl mezi rozsuzováním a nezdravou náklonností k Satanovým cestám

Vzhledem k tomu, jak doba pokročila, počet falešných cest masivně vzrůstá, kdežto pravda v Bohu zůstává stále jedna. Proto více než kdy jindy budeme odhalovat Satanovy podvody a těm, kdo vnímají věci pouze povrchně, se to bude jevit jako přehnaný zájem o Satana. Situace je taková, že na úplném konci bude cesta pravdy a  Kristova Církev (tedy všichni věrní Boží, nikoli lidská instituce) zcela obklopena lavinou bludných učení a lží. I to nám Bůh řekl předem ve svém Slově. Zjevení 20, 9 Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je.

Shrňme si tedy, že rozsuzování je povinností každého věrného následovníka Boha a děje se v moudrosti Ducha svatého, který vyučuje Boží věrné veškeré pravdě a upozorňuje je na Satanovy podvody!

Toto rozsuzování neznamená, že Boží věrní mají nezdravý zájem o Satana, naopak znamená, že si zamilovali pravdu v Bohu a usilují ji za všech okolností následovat. Jestliže jsme odhodláni rozpoznat a následovat pravdu, Duch svatý nás vždy vyučí a dá nám potřebnou moudrost. (Představte si, že přijedete do neznámého města na návštěvu a přítel, který tam žije, vám začne vysvětlovat, že v této části města jsou lidé často přepadeni, v tamhletom obchodě zákazníky šidí a v jiné části města se zase vyskytují nebezpečné pouliční gangy. Pak vám ukáže, která cesta městem je bezpečná. Nařkli byste takového člověka z toho, že má nezdravý zájem o zločin? Nebo byste spíš byli vděční, že vám ukazuje, jak rozpoznat bezpečnou a nebezpečnou trasu městem?)

Důvodem, proč někteří považují toto rozsuzování za závadné, může být

  • lenost – je přece mnohem pohodlnější vyznávat pokojné křesťanství, protože čím méně člověk Satanu „leze do cesty“, tím pohodlněji se mu žije. Zpravidla pak následuje vyhledávání tělesných uspokojení vydávaných za duchovní (různé emocionálně vzrušující konference apod.)
  • strachSatanova častá a účinná zbraň.
  • vlažná víra – takový křesťan nemá ani příliš potřebu duchovního boje, jeho život je spíše světský s nepatrnou křesťanskou příchutí.
  • nezájem – takové lidi nezajímá pravda, důvodů proč se o křesťanství zajímají může být mnoho, ale jeden mezi nimi není, opravdový zájem o Boha.

V tomto zápase jde o jednoduchou logiku: Abychom následovali věrně Pravdu, musíme aktivně usilovat o rozpoznávání lživých cest. Jakákoli pasivita v duchovním boji je Satanovi velmi vhod. Proto změnil vnímání pojmu „rozsuzovat“ na to, že jakákoli zmínka o něm je nežádoucí.

468 ad