PAST FIKCE dosahuje ohromných rozměrů

Každý z nás je zachycen v klamu sledování filmů. Lidé si začínají plést poznávání okolního světa se studováním otevřeně vymyšlených fikcí. Jinými slovy, lidé začínají vnímat svět podle falešných obrazů ve fantastických filmech, neboť nereálné zrakové vjemy z filmů začínají převažovat nad vjemy z reálného světa (z této zájmové oblasti).

První příklad toho v jaké jsme pasti klamu u filmů:

Koukáme například na film, kde zaniká svět, a někdo tam čte Bibli a něco říká o apokalypse. Všichni v kině nebo u televize říkají: „Jak já ty křesťany nenávidím, jak nenávidím ty křesťanské řeči o Posledním soudu, jak já nenávidím toho boha, takové hrůzy způsobil…“ Přesně takové reakce pak čteme i v recenzích na takové filmy… recenzentni nadávají na to, že křesťanství je hrozné zlo, protože se to ve filmu jasně ukázalo, odvolávajíc se přitom na to, co předvedli herci ve filmu hrající postavy, které odpovídají autorově představě o křesťanech… To ve filmu PŘECI NEbyli křesťané, NEbyl to Bůh, NEbyla to Apokalypsa, NEbyl to náš svět co jsme viděli na obrazovce! Byl to JEN FILM!. Lidé, co tam recitovali Bibli NEbyli křesťané v realitě. Byli to jen herci, kteří se podle výmyslů autora snažili hrát roli, ABY KŘESŤANY PŘIPOMÍNALI.

Představte si, kdyby někdo o vás točil smyšlenky, za které by vás diváci odsuzovali

Přesto se dnes stejně zmateného uvažování dopouští už většina populace pacifikována fikcí médií. Lidé si vytvořili názor na chování Boha, na chování křesťanů, na konec světa, na Bibli, na možnosti vědců a představitelů pohanských náboženství skrze filmy, kde herci takové lidi hrají.

Fiktivní filmy jsou divy a zázraky pro ty, co nemilují Pravdu, tak aby se mohl každý zamilovat do své iluze

Satan ví a počítá s tím, že vizuální vjemy se do lidského mozku zapisují, jako by to byla Pravda. Člověk sice určitou dobu sebepřesvědčuje svůj mozek, že to co viděl nebyla Pravda, tato činnost přiřazování nepravdivého vnímání tomu co bylo viděno vlastníma očima má na lidské vnímání zničující vliv. Začínají žít ve fikci. (Například členové Církevních Organizací mají svou milovanou „křesťanskou fikci“, kde si hrají vlastní představu Boha, Pravdy a a spravedlnosti).

Tak jako dospívající děvčata hltají seriály pro mladé dívky, aby podvědomě načerpaly prožitky a různé možnosti řešení a reakcí mezilidských a milostných vztahů (baví je to, protože je to pudově zajímá a hledají se v tom), tak jiní sledují sci-fi, aby hledali svůj svět, kde se vše odehrává podle jejich vysněných pravidel. Tak se lidé vyučí v tom, jak se chová americký prezident, když přiletí invaze mimozemšťanů, jak se chovají křesťani když poznají, že Bůh neexistuje, jak se chovají vědci, když se naučí porušit neporušitelný Čas. Naučí se tedy, jak se děje něco, co se nikdy nestane. Naučí se fiktivní realitu!
Děvčata ale často aspoň poznají, že režisér přehání, když se jejich postavy v seriálu chovají nemožně a nebo se stane v seriálu něco naprosto nereálného. Nutno podotknout, že veškeré současné i budoucí filmy jsou zaměřeny na vytvoření falešné představy o Bohu a o křesťanství, jsou k tomuto svodu totiž určeny.

Není možné cestovat Časem, neboť je to Boží síla tvoření a života. Jevy, které vidíte ve filmech, nejsou pravdivé, je to jen pohádka. Netvořte si tedy svou představu o realitě pomocí těchto pohádek

468 ad