Podobenství o podváděné manželce

Pro mnohé lidi nemají ani ty nejpádnější argumenty cenu, protože se předem rozhodli, čemu budou věřit a na tomto dogmatu postavili svou víru.

Paní Johanka se na začátku svého manželství rozhodla věřit, že její manžel jí bude vždycky věrný.

Po několika letech se stalo, že manžel dostal v práci novou asistentku. Najednou začal chodit domů pozdě, přibývalo služebních cest a školení, na která musel jezdit. Paní Johanka si říkala, že tohle přece nic neznamená a manžel je jí rozhodně dál věrný. Když jí maminka řekla, že jejího manžela viděla v drahé restauraci s jeho novou asistentkou, Johanka se rozzlobila a řekla mamince, že ji nenávidí a nepřeje jí tak hodného a věrného manžela. Rozešla se s několika přáteli, kteří jí vyprávěli o tom, že viděli jejího manžela s jeho asistentkou. Říkala si, že tihle prátelé jí prostě závidí, jakého má věrného muže. Pak jednou Johanka náhodou narazila při neplánované pochůzce ve městě na svého manžela. Vedl se za ruku s asistentkou. Johanka si řekla, že je to milé, jak přátelský vztah má manžel k té slečně. A že tohle přece rozhodně neznamená, že maminka a kamarádi měli pravdu.

Přijde vám tohle absurdní? Divné nebo hloupé? Paní Johanka se prostě rozhodla určité věci věřit a i když se jí ze všech stran dostávalo jasných důkazů, že se mýlí, držela se pořád toho, čemu věřila. Tento model chování není až tak výjimečný. Pro mnohé lidi nemají ani ty nejpádnější argumenty cenu, protože se předem rozhodli, čemu budou věřit a na tomto dogmatu postavili svou víru. Lidi, kteří jim takové argumenty přinášejí, obviňují, že je nenávidí, odsuzují, chtějí jim ublížit a tak dále…místo aby zkoumali předložené argumenty samotné. Tím se ochrání proti tomu, že by třeba museli uznat, že žijí v omylu a že dogma, na kterém svou víru stavějí, nemá pevné základy.

468 ad