Rouhání

Co je to rouhání, význam pojmu

Rouhání je projev lidské pyšné tělesné hlouposti v odmítnutí Pravdy či přímo Božího nařízení na základě Tělesného Smýšlení. Je to jedno ze Slov s vylhaným novým významem.

Slovo Rouhání pochází z řeckého slova blasfemia, což doslova znamená „zlá mluva, zlá slova“. Většina lidí chápe tento pojem jako stav, že se člověk vědomě vysmívá Bohu, vědomě Ho uráží (např. Mu sprostě nadává). Toto samozřejmě také spadá do kategorie Rouhání, ovšem není to zdaleka jediný, ani hlavní projev této činnosti. Rouhání totiž může být i NEPŘÍMÉ.

Nelze tedy nazvat jinak, než Rouháním, když:

• Když někdo tvrdí, že Bohu se může Jeho plán vymknout z rukou
• Když ezoterici a okultisté tvrdí, že Bible vymazala zmínku o reinkarnacích, spiritismu, mimozemšťanech
• Když někdo bere do úst Boží jméno nadarmo
• Když si „křesťan“ věří, že ‚mimozemšťané‘ jsou civilizace z jiných planet, a ne padlí andělé/nephilim
• Když „křesťan“ dlouhodobě nerozsuzuje, přestože z Písma ví, že by měl
• Když člověk pyšně píše vymyšlené příběhy, kde JAKO „hovoří“ ústy Boha, tedy fantazíruje, co by asi tak Bůh chtěl říct (více v článku Křesťanská fikce a nebezpečí v ní ukryté)
• Když někdo tvrdí, že zvířata jsou Božím obrazem jako lidé, nebo že muž a žena mají STEJNÉ smýšlení a potřeby
• A tak dále (podob rouhání je mnoho)…

Formou Rouhání je také neustálá snaha znát věci budoucí

Zejména u „konspiračně“ laděných adventistů, ale i jiných „křesťanských“ církevních organizacích je velmi častou variantou rouhání také neustálá snaha křesťanů VYPOČÍTAT a PŘESNĚ ZNÁT věci budoucí. Pomatení křesťané se snaží pomocí různých interpretací Bible, konspirací či přímo doktrín církevních organizací (například blud o budoucí Tisícileté říši Kristově) vypočítat, KDY přesně nastane konec, KDY přesně přijde Bezbožník, atd. Toto je Rouhání, neboť Písmo jasně praví, Není vaše věc znát čas a dobu, kterou si Otec uchoval ve Své pravomoci, Ten den a hodinu nikdo nezná, ani andělé v Nebi, ani Syn, jedině Otec…

Není možné „vypočítat, jak to bude v budoucnosti“, neboť nikdo kromě Boha, Stvořitele Času a Prostoru, nezná a nebude znát budoucnost, dokud se daná věc pro nás nestane. Když Bůh říká, že nikdo datum konce znát nebude, tak to taky znamená, že ho nikdo znát NEBUDE a nikdo ho ani NEVYPOČÍTÁ. Neboť Bůh Stvořitel viděl všechny dny Času až do konce, a viděl, že datum konce nikdo neznal a nikdy ho nikdo nevypočítal!

Bůh by nám samozřejmě mohl ve Své Svrchovanosti ukázat celou budoucnost, kdyby chtěl. Tím by ovšem došlo k naprostému zrušení jakékoli svobody volby stvořených bytostí, neboť by pak každý věděl, jak přesně dopadne. Jediné informace o posledních časech i o Nebi, které můžeme znát, je řada striktně nekonkrétních proroctví proroků a z Bible, zejména ze Zjevení. Tato proroctví obsahují výpovědní hodnotu o budoucnosti, většinou ovšem v podobě podobenství či přirovnání, aby je mohli pochopit pouze Boží lidé, a to ještě pouze v tu dobu, pro kterou je určeno tato proroctví pochopit. Nikoli předtím.