Louč nebo zápalka?

Jaký rozdíl, jestli nám cestu tmou osvětluje klidný plamen louče, nebo světélko zápalky. Zkuste si představit dlouhou tmavou chodbu nějakého starého hradu nebo zámku. Je lemovaná řadou loučí, které svítí klidně a vytrvale, takže nikdo v chodbě nemusí tápat a bát se, že cestou do hodovní síně zakopne. Kdyby louče na svých místech nebyly, a člověk jdoucí chodbou by byl odkázaný na zápalky, zjistil by, že mají jednu nepříjemnou vlastnost. Jejich plamínek prudce vyšlehne a ve tmě taky chvilku velmi jasně září. Ale po pár vteřinách mu dojdou síly a zhasne.

Tento obraz mi připomněl jeden oddíl Bible a lidi, kteří žijí tak, jak je v tomto oddílu popsáno.

Matouš 13;3-6, 20-21:
I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Vyšel rozsévač rozsívat.4 Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. 5 Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. 6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.
20 U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; 21 ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.

Obraz louče a zápalky je podobný. Někteří lidé nadšeně přijímají to, co Bůh říká. Ale jejich nadšení jen vyšlehne a zhasne, jako plamínek zápalky, která vyhoří a už nikdy znovu svítit nebude. Na první pohled to jasné světlo může upoutat, ale cestu ve tmě nám daleko lépe osvětlí stálý plamen loučí. Sami sebe bychom se měli ptát, jaký je náš život před Bohem, jestli naše odhodlání jít za Ním září jako louč ve tmě, nebo rychle vyhoří jako zápalka.