Etikoterapie

Etikoterapie je metoda alternativní medicíny, která vychází z předpokladu, že každé onemocnění a také problémy lidstva jako celku mají základy v lidské sobeckosti a v porušeném vztahu k sobě samému i druhým.

Označuje se někdy jako léčení morálními silami.

Vede lidi k tomu, aby se dokázali sami vyléčit z obtíží tím, že budou mít rádi sebe, druhé lidi a Boha. Pro nerozsuzujícího křesťana, nebo pro člověka ze světa je zde na první pohled vše v pořádku. Vždyť celý svět žije láskou, touhou po ní, a Bible říká, že máme milovat lidi i Boha. Při podrobnějším zkoumání ale vyjde najevo, že celá metoda pracuje stále jen na tělesné rovině, a to i přesto, že operuje s duchovnem a Bohem.

Ukazuje lidem, že díky lásce mohou žít mocně, úspěšně, zdravě, zkrátka láká lidi, kteří zažívají trápení, na benefity, které jim mohou učinit tělesný život komfortnější a příjemnější, a dokonce zachází tak daleko, že nabízí tento komfort pro věčnost, když bude člověk milovat Boha.

Úskalí etikoterapie jsou následující:

Nikde nespecifikuje, o jakého Boha se jedná. Každý člověk tak pod pojmem Bůh může chápat něco jiného a je tedy velmi podporován blud „každý může mít svou pravdu“ nebo jeho mutace „záleží na úhlu pohledu každého člověka“.

Bůh, kterého etikoterapie představuje, není osobním Bohem stvořitelem, jak se nám představuje v Bibli.

Jde o jakousi „vylepšenou“ představu boha jako všeobjímající lásky, provázené euforickými pocity, čili představu společnou všem esoterickým směrům. Nespecifikuje ani to, o jaké morální síly se jedná, vždyť morální zásady se liší od národa k národu a potažmo od člověka k člověku, i když u některých zásad panuje větší shoda než u jiných. Je to logické, protože jestliže etikoterapie neuvádí Boží slovo – Bibli jako základ a autoritu, nemůže ani jasně specifikovat své morální „síly“ a osobnost Boha.

Nevysvětluje lidem, JAK mají Boha milovat a CO to vlastně je láska k Bohu. Lidé, kteří uvažují na tělesné rovině, tak porozumí slovu láska také pouze tělesně a budou očekávat dostavení se žádoucích emocí. Mohou tak být snadno oklamáni, protože emoce nejsou kritériem toho, co je a co není z Boha. Zamlčuje, že láska k Bohu je láskou k pravdě, a že tato láska se projeví, když člověk odmítne dělat věci, které jsou Bohu ohavné, a naopak se přikloní k tomu, co se Bohu líbí (tedy tato láska nestojí na emocích, ale na svobodném rozhodnutí a skutcích). Etikoterapie vůbec pravdu jako takovou neřeší, nemůže být tedy lidem skutečnou pomocí.

Vždy bude řešit jen tělesno, i když se ohání duchovnem.

Etikoterapie je propojena s dalšími esoterickými a okultními metodami (např. s celostní medicínou) a je doporučována a propagována jejich představiteli. Nejedná se o cestu k Bohu, ale jen o způsob, jak zkomfortnit tělesnou existenci. Lidem, kteří se na metodu spolehnou, tak nemusí vůbec záležet na tom, co je pravda a nakonec budou oklamáni tím, že obdrží iluzi podle svého gusta.

Tato metoda tedy klidně může fungovat pro lidi, kteří se opírají pouze o tělesné sklony a hledají zase jen tělesný komfort. Nemohou od ní ale očekávat, že je přivede ke skutečnému Bohu bible a že láska k „vylepšenému“ bohu jim poskytne totéž co pravý Bůh Stvořitel.