Strach z usvědčení

Upřednostňování zkoumání autora před obsahem slov je velmi chabý způsob, jak uchlácholit sám sebe a pojistit, že lživou iluzi nic nenaruší.

Lidem žijícím v jakémkoliv bludu není příjemné, když jim někdo jejich iluzi narušuje. Jestliže jim někdo začne ukazovat, v čem se mýlí a že následují lež a nikoliv pravdu, uchýlí se k osvědčené taktice. Tou je odvádění pozornosti kamkoliv mimo téma rozhovoru a zabývání se více osobou toho, kdo jejich lež demaskuje, než samotným tématem. Používají širokou škálu argumentů. Jestliže je dotyčný příliš mladý, pak podle nich nemá dost životních zkušeností, aby jim mohl rozumět. Když je to starší člověk, je naopak odtržený od aktuálního dění a má staromódní názory. Bezdětní podle nich nemohou rozumět rodičům, ženy mužům, svobodní ženatým/vdaným či rozvedeným.

Veškeré úsilí oklamaných lidí směřuje k tomu, aby sami sobě dokázali, že ten, kdo jim ukazuje lež, ve které žijí, jednoduše nemůže mít pravdu a tudíž mu nemusejí naslouchat.

Výsledkem je také rostoucí pýcha na sebe samého a své „poznání,“ jelikož pýcha lidi ještě více utvrdí v jejich iluzi. Upřednostňování zkoumání autora před obsahem slov je velmi chabý způsob, jak uchlácholit sám sebe a pojistit, že lživou iluzi nic nenaruší.