Waldorfské školství připravuje žáky na nadcházející vládu humanity
Waldorfská pedagogika je alternativní pedagogický směr, který vznikl na počátku 20. století a v jeho polovině se pak začaly školy waldorfského typu rozšiřovat, nejprve po Evropě, později v zámoří. V Českých zemích se tyto školy začaly budovat až po roce 1989 a v posledních letech zájem o ně roste. Filozofie waldorfské pedagogiky totiž stále lépe zapadá do světa směřujícího ke sjednocení pod vládou Satana.
Zakladatelem waldorfské pedagogiky je rakouský filozof, esoterik, a sociální myslitel Rudolf Steiner. Škola klade důraz na celostní vzdělávání a rozvoj dítěte a jeho individualitu.
Waldorfská pedagogika má ale nesporně duchovní pozadí.
Přestože ve své filozofii zmiňuje Boha, nestojí na skutečném biblickém základu. Na programu waldorfské školy pro dospělé je esoterní základ této pedagogiky o něco patrnější. Mimo jiné je zde zmiňována odpověď na potřebu dospělých „napojit se na rytmus roku a pulsaci přírody, najít ve svém životě řád, radovat se ze znovuobjevení smysluplnosti bytí a z chuti oživovat tradice a pravidelnost jako zdroje osobní i vzájemné síly.“
Waldorfská pedagogika v sobě zahrnuje i vazby na mytologii a pohanské tradice, které maskuje pod návratem k přírodě a jejímu rytmu.
Citujme přímo, co o waldorfské pedagogice říká jedna z učitelek: Kdo se s tímto pedagogickým přístupem setkává poprvé, může být nicméně dost překvapen. Vyučování začíná společnou hrou na flétnu a odříkáním takzvané Průpovědi, ve které si děti připomínají, že jsou součástí světa. (Nechybí zmínka o duchu božím, což učitelka později vysvětluje tím, že waldorfská filozofie mimo jiné zohledňuje reinkarnaci.)
Vyučování ve waldorfské škole začíná, jak je zmíněno výše, společnou hrou na flétnu a odříkáváním tzv. Průpovědi. Průpověď je zpravidla krátká báseň nebo říkanka a ve waldorfském školství se týká dětí i dospělých.
Při pečlivém zkoumání je zjevné, že tyto texty v sobě zahrnují některé esoterní principy:
„To milý slunce svit den ozařuje mi. A údům sílu dá moc Ducha v duši mé. Já v záři sluneční, ó Pane, sílu ctím…“
Kladu své bolesti do zapadajícího Slunce, kladu svá trápení do jeho zářícího klína.Proměněny v lásku, pročištěny světlem se opět vracejí jako síla k radostným činům obětí. (V obou těchto průpovědích se velmi přibližujeme kultu slunce a jeho uctívání. Skutečný Bůh stvořitel si nepřeje, abychom jakkoli zbožšťovali a uctívali stvoření. Veškerá úcta se má obracet pouze ke Stvořiteli.)
JÁ uspořádávám chaotický proud vůle světlem moudrosti mé mysli. JÁ uvolňuji usmrcující ztuhlost myšlení teplem lásky mé duše. Tak působím JÁ na spojování a uvolňování ve smyslu světa. (Zcela esoterní mantra, která vyzvedává lidské „já“ jako mocné a božské, schopné měnit okolnosti podle svévolného diktátu lidské duše, bez ohledu na to, jak dobré a špatné věci vidí Bůh.)
Shrňme si tedy, proč je waldorfské školství duchovně závadné a jaké je jeho skutečné pozadí:
- Základ waldorfského školství není biblický, ale ESOTERICKÝ, a to i přesto, že se maskuje za promyšlený vzdělávací systém.
- Učí své žáky supertoleranci a superlásce, (tedy včetně tolerance a lásky k bludným učením a filozofiím, např. učení reinkarnace.)
- Pod rouškou návratu k přírodě a tradicím otevírá své žáky démonickému vlivu skrze esoterické praktiky (včetně odříkávání průpovědí, které v sobě tyto principy zahrnují a fungují podle rčení „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“, jinými slovy zaryje se člověku do mozku tak důsledně, že přijme sebevětší blud jako pravdivý.)
- Nenápadně směřuje své žáky k tomu, aby začali uvažovat v souladu s učením The secret (Tajemství)
Waldorfské školství je velmi povedenou pastí, protože láká žáky (děti i dospělé) na atraktivní způsob výuky; ve skutečnosti jsou však nenásilně vyučováni principům světa sjednoceného pod Satanovým terorem humanity a připravováni na brzký příchod tohoto systému. Past je o to zákeřnější, že filozofie waldorfské pedagogiky operuje se slovy „Bůh“, „Boží duch“ – při letmém pohledu vzniká tedy dojem, že jde o systém položený na biblickém základu.
