Holotropní dýchání

Holotropní dýchání je metoda, kterou v polovině šedesátých let 20. století vyvinul český psychiatr a psychoterapeut Stanislav Grof společně se svou ženou Christinou.

Stanislav Grof se rozhodl věnovat výzkumu lidského vědomí a to zejména jeho mimořádným stavům, vyvolaných například požitím psychotropních látek, jako je LSD. Experimentování s těmito látkami bylo zakázáno, jelikož se s ním pojila spousta rizik. Grofovi se snažili najít neškodnou a přesto účinnou metodu přinášející holotropní (tj. zcelující) zážitky, jaké někdy přinášelo užití psychotropních látek.

Cílem holotropního dýchání je tedy dosáhnout u člověka pomocí změny frekvence a hloubky dechu změněného stavu vědomí. Údajně tak dochází k rozkrytí psychických problémů a starých traumat a jejich postupnému odbourání. Stojí za povšimnutí, že tato technika je součást různých šamanských rituálů, léčitelských obřadů, určitých forem hypnózy apod. Zajímavé je rovněž to, že lekce holotropního dýchání vyžaduje tu správnou vhodně zvolenou hudbu, která „dokáže podpořit dynamiku rituálu“. Tím de-facto autoři přiznávají, že holotropní dýchání je rituálem!

Tento rituál se vlastně příliš neliší od šamanských praktik. Dechová cvičení jsou součástí výuky nejrůznějších způsobů meditace. Nejde tedy o nějaký převratný nový postup, ale naopak o postup se staletími prověřeným účinkem.

Autoři tvrdí, že holotropní terapie slouží k nahlédnutí hluboko do vlastní psychiky a znovuprožitím určitých životních traumatizujících okamžiků ve stavu holotropního dýchání usnadňuje odstraňování různých psychických bloků. Tím umožňuje lepší porozumění sobě samému a také zdokonalení vztahu k jiným lidem. Holotropní dýchání je tedy chápáno jako technika určitého seberozvíjení a sebepoznání.

Co se ale děje s člověkem doopravdy? Pro zodpovězení otázky nám pomůže seznámit se s projevy, které holotropní rituál doprovázejí.

Často se vyskytují problémy – svalové napětí, bolesti hlavy či jiných částí těla, křeče, nevolnost, zvracení. Zvracení se bere jako přirozená součást procesu která působí očistně. Proces je možné prožívat v klidu, také ale lze emoce prožívat a vyjadřovat tělesně – pohybem, mimikou, zvuky i jinak.

Autoři metody přiznávají, že holotropní dýchání vede člověka do změněného stavu vědomí. V tomto stavu se člověk stává otevřeným k démonské infiltraci. Jinými slovy, člověk nemá kontrolu nad svou myslí a démoni tak mají možnost tuto kontrolu převzít. Protože lidé se holotropních rituálů účastní dobrovolně a vědomě, mají k tomu démoni povolení před Bohem, že daný člověk své posednutí chtěl.

Symptomy, jako jsou křeče, zvracení, nevolnost apod. jsou poměrně charakteristické. Jde o reakci lidského jedince na přítomnost démona, což bývá velmi často právě pocit hnusu, nevolnosti, odporu, strachu.

Při holotropní terapii není ojedinělé, že lidé vydávají zvířecí zvuky a různé skřeky, jejich tělo ztuhne, nebo sebou naopak škube v křeči, lidé kolem sebe bijí a kopou. Mimické, hlasové a pohybové projevy už svědčí o tom, že tělo člověka je ovládáno.

Hrozí při tom psychické problémy, které člověk nezvládne a které mohou přerůst až v posedlost! U člověka, který umožnil své posednutí při holotropním rituálu, vyvolají démoni příznaky „duševní nemoci“, která je pak „léčena“ některým z dalších osvědčených démonských postupů, např. regresivní terapií, nebo hypnózou atp.

Autoři dále tvrdí, že tuto techniku lze v psychiatrii využít také jako doplňkovou terapii při léčbě závislostí. Závislosti, ať už alkoholové, drogové, na lécích či jakékoli jiné, bývají vyvolávány a podporovány démonskými duchy. Pravdou je, že pokud holotropní terapie „zabere“, jde opět o případ vyhánění slabšího démona silnějším.

Holotropní dýchání není nová ani neškodná metoda. Jde o jednu z mnoha cest, jak člověka otevřít pro posednutí.