Stále více křesťanů si nárokuje komfort jako své právo
Návštěvníci Církevních organizací stále ochotněji přijímají filozofii prosperity, kterou na ně křičí pořadatelé křesťanských konferencí a „velcí evangelisté“. Víc a víc křesťanů začíná věřit, že mají nárok na majetek, zdraví, úspěšnou kariéru, hmotné zabezpečení a životní komfort.
Hojnost podle lidských tělesných měřítek se ovšem zcela míjí s tím, co hojností míní Bůh.
Argumentují přitom zpravidla verši:
- Jan 10,7-10 Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.
Hojnost podle lidských tělesných měřítek se ovšem zcela míjí s tím, co hojností míní Bůh. Křesťané totiž nejsou povoláni k tomu, aby požadovali na Bohu život v komfortu a pohodlí, a není to ani v tomto světě možné. Přesto jsou mnozí lidé lákáni v prvé řadě na evangelium „když přijmeš Ježíše, vyřeší se tvé problémy, budeš zdravý a zajištěný“. Není divu, že v zemích, kde jsou mnozí nemocní, chudí a hladoví, plní zástupy celé stadiony. Stejně jako za Ježíšových dob, kdy Jej velká část zástupu následovala proto, že jim dal najíst.
Písmo klidně připouští, že Boží služebníci mohou být hladoví, chudí, nemocní, že budou lidmi ze světa pronásledováni a zabíjeni. Ježíš důrazně varuje, že ukládáním pokladů na zemi spolehlivě odvedeme své srdce od Božích věcí a hledání Božího království klade jako bezvýhradnou prioritu. Upozorňuje učedníky, že si nemají dělat starost o jídlo a oděv, protože bude-li jejich prioritou hledání Boha, vše, co k životu potřebují, jim bude přidáno. Je ale nutné zdůraznit, že tyto životní potřeby jsou podle Božího slova velmi skromné. 1Tm 6,8 Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.
Někteří Boží služebníci zakusili a zakoušejí, že nemají ani to málo, o čem hovoří list Timoteovi
- 1. Korintským 4,11-13 Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova, s námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme, když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. Až dosud jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje. Je zajímavé, že přesto tito křesťané prožívali hojný život – jejich hojnost byla v Kristu. Římanům 8,35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?