Proč se Bible nezabývá do hloubky utrpením Ježíše
Moderní evangelisté se poměrně často zabývají podrobně tím, co Ježíš prožíval před a během umučení. Vypracovávají celé studie o tom, jak brutální bylo samotné římské bičování, pokračují v detailních popisech popravy.
Bible se ale takto detailně prožitky při ukřižování nezabývá:
Marek 15, 16-24 Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu. Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu a začali ho zdravit: „Buď zdráv, židovský králi!“ Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vedli ven, aby ho ukřižovali.
Ukřižování – Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž. A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená ‚Lebka ‘. Dávali mu víno okořeněné myrhou; on je však nepřijal. Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme.
Ukřižování – Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž. A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená ‚Lebka ‘. Dávali mu víno okořeněné myrhou; on je však nepřijal. Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme.
Nenacházíme zde žádné drastické popisy poškození tkání, krvácení, probíjení rukou a nohou hřeby a podobně. Bible celou událost popisuje poměrně stroze a věcně.
Jako pravděpodobné vidím dva důvody, proč to tak je:
- Lidé v novozákonní době, zvláště ti, kdo žili pod nadvládou římského impéria, věděli velmi dobře, co je to poprava ukřižováním. Nepotřebovali podrobně vysvětlovat, co takto popravený člověk prožívá a nepokládali ani za potřebné o tom druhé detailně informovat.
- Milování Boha a pravdy nemůže být žádným způsobem vynuceno. Mnozí evangelisté ve snaze dotlačit posluchače např. k vyplnění karty rozhodnutí (či k jinému způsobu registrace) v nich probouzejí pocit viny detailními a často až brutálními popisy toho, jak strašně moc pro ně Ježíš trpěl. Žádný alespoň trochu ohleduplný člověk není lhostejný k utrpení druhého a má větší či menší schopnost soucítit. Když pořád dokola slyší, že někdo „tak strašlivě trpěl“ jen proto, abychom my mohli jít do nebe, mnohými lidmi to dříve nebo později pohne a jsou okamžitě zachyceni příšlušnou církevní organizací a vyučeni jejím klubovým pravidlům. Není to absolutně žádným důkazem toho, že je zajímá Bůh a pravda.
