Biblický pohled na souzení – rozsuzování není odsuzování

Satan si použil své služebníky k tomu, aby zabránil odhalovat bludná učení a vyloučit jejich šiřitele. Bible na mnoha místech varuje před souzením druhých lidí. ALE o čem je vlastně řeč?

Písmo specifikuje, kdy se jedná o nežádoucí souzení. Je to tehdy, když:

• 1) někoho soudíme za něco, co děláme sami (Římanům 2,3 Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu?)
• 2) soudíme na základě povrchního zdání jako je např. vzhled člověka, majetek, rodinné zázemí, vzdělání… (Jan 7,24 Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!“)
• 3) posuzujeme něčí schopnost obstát (Římanům 14,4 Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.)

Význam slova „soudit“ je ale díky vytrvalé práci satanových služebníků v dnešní době naprosto překroucen a v myslích mnohých  je tak toto slovo chápáno zcela nežádoucím způsobem, který ovšem vyhovuje satanistům působícím v křesťanských církevních organizacích.

Slova „souzení“ a „rozsuzování“ se pro řadu křesťanů stala synonymy, přestože mají odlišný význam. Stejně jako nás Bible učí nesoudit výše uvedenými způsoby, učí nás také, že vše musíme zkoumat, rozsuzovat, zlé věci odmítat a dobrých se držet.

Fráze „nesuď bratře/sestro“ je v těchto společenstvích úžasně flexibilním výrokem, jímž lze umlčet jakoukoli kritiku, a to i tu oprávněnou. Jak lépe si může zajistit satanista svou pozici ve sboru? Jestliže sbor vůbec disponuje lidmi s darem rozpoznávání duchů a proroky, pak jakýkoli pokus těchto členů usvědčit vedení z toho, že slouží ve skutečnosti Satanu, narazí na neprostupnou bariéru učení „nesuď“.

Učení „nesuď“ vlastně znamená „Nerozsuzuj, nezkoumej, naopak poslušně a slepě konzumuj všechno, co je ti nabízeno, neprověřuj nic Božím slovem. Mlč, nekritizuj.“

Jako by to, že Bible varuje před souzením, znamenalo, že křesťané musejí mlčky spolknout naprosto cokoli, co je jim servírováno, jen proto, že „servírující“ osoba se prohlašuje za křesťana. Pak už můžeme rovnou vyhlásit, že křesťané musejí akceptovat Satanovy nabídky, protože Satan se převléká za anděla světla.

Souzení (odsuzování) nějakého člověka není totéž jako oprávněná kritika nebo odhalení někoho, kdo se za Božího služebníka jen vydává.

Nový Zákon na více místech ukazuje, že je nezbytné odhalovat a identifikovat bludaře a takových lidí se pak mají skuteční následovníci Ježíše Krista stranit.

Titovi 1,10-11Je totiž spousta buřičů, žvanilů a svůdců, zvláště mezi obřezanými, a těm se musejí zacpat ústa. Pro mrzký zisk učí nemístným věcem a rozvracejí tak celé rodiny.

Římanům 16,17 Prosím vás, bratří, abyste si dali pozor na ty, kdo působí roztržky a chtěli by vás svést od učení, které jste přijali. Vyhýbejte se jim!

2. Janův 1,8-11 Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu , nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.

Návštěvníci Církevních organizací přijímají učení „nesuď“ z více důvodů. Prvním je přirozená lidská lenost. Kdyby člověk toto učení nepřijal a držel se důsledně toho, co učí Bible, musel by rozsuzovat vše, co je mu servírováno a nabízeno, a pečlivě zkoumat, kam to které učení směřuje a co sleduje vyučující osoba. To vyžaduje úsilí, modlitby, půst (protože ne vždy je na první pohled patrné, co který člověk sleduje a je nutné prosit Boha o moudrost a rozpoznání. Nezapomínejme, že služebníci zlého se převlékají za služebníky spravedlnosti) a to se jim z prosté pohodlnosti nechce podstupovat.

Dalším důvodem je snaha vyhnout se jakémukoli konfliktu. Prioritou je uznání lidí ve společenství, teplé místečko ve sborové kuchyňce a falešný pocit, že všichni ve sboru je mají rádi a přijímají je. Tento idylický obrázek se ovšem rozbije na kousky, když někdo dovolí upozornit, že ovoce života pastora (někoho ze starších apod.) není v souladu s Božím slovem. Proti tomu se okamžitě zvedne vlna odporu a je-li sbor dostatečně satanistickým vedením oklamán a zmanipulován, z kritika se rázem stane černá ovce.

Zřejmě nejčastější příčinou toho, že se lidé zdržují jakékoli, i oprávněné kritiky a nerozsuzují to, co je jim ve sboru vnucováno, je strach. Strach je Satanovým nástrojem a zbraní. Satanisté ve vedení křesťanských společenství jsou mistry v zastrašování a udržují své ovečky v permanentním strachu tím, že učení „nesuď“ doplňují „abys nebyl souzen“.

Biblické „nesuď“ se tedy netýká odhalování bludných učení. Souzení NENÍ totéž co rozsuzování!

Bůh požaduje, abychom falešná učení nepřehlíželi, ale naopak je odmítli a vyloučili ze svého středu ty, kteří taková učení přinášejí (případně abychom takové bludaře vůbec mezi sebe nepřijímali). Protože však tento postoj vyžaduje úsilí a odvahu, mnohým je milejší mlčet, vézt se s davem a nestarat se o to, co přijímají, hlavně že se to tváří „křesťansky“.