Rozsuzování není odsuzování
Slova „souzení“ a „rozsuzování“ se pro řadu křesťanů stala synonymy, přestože mají odlišný význam
Satanisté, kteří se infiltrovali do Církevních Organizací (případně tato společenství přímo založili jako tzv. Rezervace pro křesťany), si své postavení pojistili učením, které bychom krátce mohli nazvat „nesuď“. Bible na mnoha místech varuje před souzením druhých lidí. O čem je vlastně řeč?
Písmo specifikuje, kdy se jedná o nežádoucí souzení. Je to tehdy, když:
1) někoho soudíme za něco, co děláme sami (Římanům 2,3 Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu?)
2) soudíme na základě povrchního zdání jako je např. vzhled člověka, majetek, rodinné zázemí, vzdělání… (Jan 7,24 Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!“)
3) posuzujeme něčí schopnost obstát (Římanům 14,4 Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.)
Význam slova „soudit“ je ale díky vytrvalé práci satanových služebníků v dnešní době naprosto překroucen a v myslích mnohých je tak toto slovo chápáno zcela nežádoucím způsobem
Slova „souzení“ a „rozsuzování“ se stala synonymy, přestože mají odlišný význam. Stejně jako nás Bible učí nesoudit výše uvedenými způsoby, učí nás také, že vše musíme zkoumat, rozsuzovat, zlé věci odmítat a dobrých se držet. Fráze „nesuď bratře/sestro“ je v Církevních společenstvích úžasně flexibilním výrokem, jímž lze umlčet jakoukoli kritiku. Učení „nesuď“ vlastně znamená „Nerozsuzuj, nezkoumej, naopak poslušně a slepě konzumuj všechno, co je ti nabízeno, neprověřuj nic Božím slovem. Mlč, nekritizuj.“ Jako by to, že Bible varuje před souzením, znamenalo, že křesťané musejí mlčky spolknout naprosto cokoli, co je jim servírováno, jen proto, že „servírující“ osoba se také prohlašuje za křesťana. Pak už můžeme rovnou vyhlásit, že křesťané musejí akceptovat Satanovy nabídky, protože Satan se převléká za anděla světla.
Souzení (odsuzování) nějakého člověka není totéž jako oprávněná kritika nebo odhalení někoho, kdo se za Božího služebníka jen vydává. Nový Zákon na více místech ukazuje, že je nezbytné odhalovat a identifikovat bludaře a takových lidí se pak mají skuteční následovníci Ježíše Krista stranit a vyloučit je ze svého společenství.
- Titovi 1,10-11Je totiž spousta buřičů, žvanilů a svůdců, zvláště mezi obřezanými, a těm se musejí zacpat ústa. Pro mrzký zisk učí nemístným věcem a rozvracejí tak celé rodiny.
- Římanům 16,17 Prosím vás, bratří, abyste si dali pozor na ty, kdo působí roztržky a chtěli by vás svést od učení, které jste přijali. Vyhýbejte se jim!
- 2. Janův 1,8-11 Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu , nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.
Učení „nesuď“ lidé rádi přijímají z více důvodů. Prvním je přirozená lidská lenost. Kdyby člověk toto učení nepřijal a držel se důsledně toho, co učí Bible, musel by rozsuzovat vše, co je mu servírováno a nabízeno, a pečlivě zkoumat, kam to které učení směřuje a co sleduje vyučující osoba. To vyžaduje úsilí, modlitby, půst (protože ne vždy je na první pohled patrné, co který člověk sleduje a je nutné prosit Boha o moudrost a rozpoznání. Nezapomínejme, že služebníci zlého se převlékají za služebníky spravedlnosti).
Dalším důvodem je snaha vyhnout se jakémukoli konfliktu. Pro řadu příslušníků Církevních organizací je prioritou uznání lidí ve společenství, teplé místečko ve sborové kuchyňce a falešný pocit, že všichni je mají rádi a přijímají je. Tento idylický obrázek se ovšem rozbije na kousky, když někdo dovolí upozornit, že ovoce života pastora (někoho ze starších apod.) není v souladu s Božím slovem. Proti tomu se okamžitě zvedne vlna odporu a z kritika se rázem stane černá ovce.
Zřejmě nejčastější příčinou toho, že se lidé zdržují jakékoli, i oprávněné kritiky a nerozsuzují to, co je jim ve sboru vnucováno, je strach. Strach je Satanovým nástrojem a zbraní. Satanisté ve vedení křesťanských Církevních Organizací jsou mistry v zastrašování a udržují své ovečky v permanentním strachu tím, že učení „nesuď“ doplňují „abys nebyl souzen“.
Ovečky pak mají takovou hrůzu z toho, že by mohli být „odsouzeni“, že raději mlčky tolerují i to, co jim Duch svatý odhaluje jako závadné.
