PAST FIKCE dosahuje ohromných rozměrů
Každý z nás je zachycen v klamu sledování filmů. Lidé si začínají plést poznávání okolního světa se studováním otevřeně vymyšlených fikcí. Jinými slovy, lidé začínají vnímat svět podle falešných obrazů ve fantastických filmech, neboť nereálné zrakové vjemy z filmů začínají převažovat nad vjemy z reálného světa (z této zájmové oblasti).
První příklad toho v jaké jsme pasti klamu u filmů:
Koukáme například na film, kde zaniká svět, a někdo tam čte Bibli a něco říká o apokalypse. Všichni v kině nebo u televize říkají: „Jak já ty křesťany nenávidím, jak nenávidím ty křesťanské řeči o Posledním soudu, jak já nenávidím toho boha, takové hrůzy způsobil…“ Přesně takové reakce pak čteme i v recenzích na takové filmy… recenzentni nadávají na to, že křesťanství je hrozné zlo, protože se to ve filmu jasně ukázalo, odvolávajíc se přitom na to, co předvedli herci ve filmu hrající postavy, které odpovídají autorově představě o křesťanech… To ve filmu PŘECI NEbyli křesťané, NEbyl to Bůh, NEbyla to Apokalypsa, NEbyl to náš svět co jsme viděli na obrazovce! Byl to JEN FILM!. Lidé, co tam recitovali Bibli NEbyli křesťané v realitě. Byli to jen herci, kteří se podle výmyslů autora snažili hrát roli, ABY KŘESŤANY PŘIPOMÍNALI.
Představte si, kdyby někdo o vás točil smyšlenky, za které by vás diváci odsuzovali
Přesto se dnes stejně zmateného uvažování dopouští už většina populace pacifikována fikcí médií. Lidé si vytvořili názor na chování Boha, na chování křesťanů, na konec světa, na Bibli, na možnosti vědců a představitelů pohanských náboženství skrze filmy, kde herci takové lidi hrají.
Fiktivní filmy jsou divy a zázraky pro ty, co nemilují Pravdu, tak aby se mohl každý zamilovat do své iluze
Satan ví a počítá s tím, že vizuální vjemy se do lidského mozku zapisují, jako by to byla Pravda. Člověk sice určitou dobu sebepřesvědčuje svůj mozek, že to co viděl nebyla Pravda, tato činnost přiřazování nepravdivého vnímání tomu co bylo viděno vlastníma očima má na lidské vnímání zničující vliv. Začínají žít ve fikci. (Například členové Církevních Organizací mají svou milovanou „křesťanskou fikci“, kde si hrají vlastní představu Boha, Pravdy a a spravedlnosti).
