Církevní organizace v reklamní agitaci nabízejí to, co lidé chtějí a požadují. Zvou například na “zábavné bohoslužby”, označují se jako “otevřená” a “moderní” církev, která přijme každého apod. Jedním z lákadel je i slogan “harmonické vztahy s okolím”.

Členové církevních organizací jsou vyučováni, že musejí mít se všemi lidmi dobré a harmonické vztahy a pokud to tak není, je něco špatně s jejich vírou. Je pak velmi snadné v lidech vyvolat pocit viny za to, co v podstatě nemohou ovlivnit, resp. co je důsledkem toho, když následují a milují pravdu. Členové církevní organizace pod vlivem takového vyučování získají dojem, že musejí mlčet k sebevětší nehoráznosti, jen aby zachovali “pokojné vztahy”.

Bible často hovoří o mírnosti a pokoji. Filipským 4,5  Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Efezským 4,3  a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje.

Ve vyučování církevních organizací ale dochází ke stírání rozdílu mezi pojmy mírnost, laskavost a pojmem “harmonické vztahy”.

Ježíš totiž požaduje, aby jeho následovníci byli “bezelstní jako holubice”,  jednoznačně však popírá, že budou mít harmonické vztahy se všemi lidmi.

Naopak mluví o tom, že k rozkolu dojde i uprostřed rodin – tedy mezi lidmi, kteří by si měli být nejbližší.

Mt 10,34-36  Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘.

Lukáš 21, 16-17 Zradí vás i vaši rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno.

Má tedy křesťan být osobou, která vnáší do vztahů rozkol?

Bible k tomu říká: Titovi 3,2  Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně.
Římanům 12,18  Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.

Jinými slovy – z vaší strany je dobré usilovat o pokoj s druhými lidmi. Neznamená to však, že vaše vztahy s druhými budou jen harmonické. To není cílem křesťanů zde na světě.

Shrňme si:

Křesťan nemá být osobou, která záměrně vyvolává konflikty a vyžívá se v nich. Protože však skutečný křesťan je tím, kdo následuje pravdu přes jakékoli překážky a jde proti proudu světa, jehož knížetem je satan, musí toto následování vždy vyvolávat negativní reakci těch, kdo Boha nemilují.

1Petrův 4,4  Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás. 

Udržet si harmonické a pohodové vztahy se všemi lidmi je a bude stále více možné jen za cenu potlačení pravdy a jejího odsunutí na vedlejší kolej ve stupnici priorit. Následování pravdy a láska k pravému Bohu je totiž v naprostém a absolutním rozporu s trendem světa, který v drtivé většině miluje a následuje lži a toho, kdo je těmito bludy zásobuje – satana.

Slib harmonických vztahů se všemi lidmi je prakticky totožný s principem démonické slepé superlásky, která zahrnuje i toleranci ke lžím, protože pravda pro ni není absolutně podstatná.