Husitským hnutím nazýváme významné období Evropských dějin, při kterém došlo v zemích Koruny České ke zformování povstání těžce pracujícího lidu proti bohatým. Učení kazatele Jana Husa bylo inspirací mohutnému počtu pracujícího lidu k sjednocení ve zbrani.

Rozhodující myšlenka husitů byla, že: “Poddaní mají autority poslouchat, avšak jen tehdy, pokud jejich rozhodnutí nestojí proti Boží vůli” a bez pochybností předpokládala, že husitské ideály jsou tak moc na výši, že přesně odpovídají Boží vůli. Husité se tak uvedli v sebeklam, že jejich nápady musí být Boží vůle a že tedy svým konáním ovládají Boha.  Husičtí Kazatelé ve žhavé rétorice přesvědčili sebe i pracující lid, že “jistě musejí mít pravdu” a že jejich jednání je správné.

Čtyři artikuly pražské, programové prohlášení husitů

Společným programem husitů se staly čtyři artikuly pražské. To, co požadovaly se pravými jmény nazývalo takto:

  1. přijímání z kalicha (pod obojí), tedy speciální formu iniciačního rituálu
  2. všeobecné povolení kázání jejich pojetí slova Božího, jejich vlastními odborníky s vyloučením názorů jiných lidí, natož proroků.
  3. zabavení majetku a světské moci ostatním náboženským organizacím a převedení do jejich majetku (zde katolické církvi), poslali na smrt statisíce lidí a zmrzačili ekonomicky českou zemi na pár staletí.
  4. trestání smrtelných hříchů bez rozdílu postavení “hříšníků” podle jejich výkladu Bible a práva, tedy okrádání a vraždění uskutečňované pomocí husitské výkonné moci a vynucované vojenskou silou

Mysleli si, že již přišel konec světa, nebo neporazitelná absolutistická Ježíšoříše, kde budou žít jen bezhříšní nadlidé bez svobody vlastního názoru (Chiliasmus)

Následovníci učení Jana Husa se v často beznadějné ekonomické situaci upnuli na nereálné představy o lepším pozemském světě (jak povědomé), kterého chtěli dosáhnout vyvražděním veškerých nepřátel a legitimních vládců. Co přesně mělo nastat poté už husity nebylo plánováno.

Navzdory velkým vojenským úspěchům nemělo hnutí žádný potenciál k vytvoření funkční společnosti, neboť bylo založeno na neuskutečnitelných iluzích. Většina lidí, kteří podlehli iluzi husitství žila ze dne na den s myšlenkou na lepší život ve slibovaném Nebi.

Duchovní poselství husitství

Duchovní poselství husitství nebylo NAPROSTO ŽÁDNÉ pro církev Bohem povolaných (žijících po odchodu Ježíše v nyní probíhajícím tisíciletém Božím království na zemi)!

Jednalo se jen o rozsáhlé krveprolití a masakr, ve kterém se bojovalo (ve jménu populární symboliky s biblickými motivy) o prostým lidem zbožňované rituály Církevních Organizací. Dodnes je však zachováváno politické poselství a k odkazu různých náboženských nápadů se hlásí různé Církevní Organizace.

Bojová síla husitství spočívala ve využití zloby pracujícího lidu k bohatým

Chudých bylo tolik, že bylo možné dosáhnout v boji buď vyrovnaného stavu, nebo dokonce husitská strana mohla přečíslit nepřátelské vojenské jednotky. Vedení interních Církevních Organizací také lidi snadno motivovalo k sebevražednému boji, což proti morálce zaplacených žoldnéřů představovalo velkou výhodu.

Fenomén husitské revoluce byl umožněn snadnou dostupností vojenských technologií

Celé husitské hnutí bylo umožněno faktem, že veškeré vojenské technologie dokázala vyrobit i ta nejzaostalejší společenská vrstva. Obyčejný cep s kovovými trny tvořil jen zlomek ceny drahoceného meče pečlivě připravovaného rytíře – šlechtice. Přesto, zvláště byl-li obsluhován zemědělcem s obrovskou praxí na poli, byl nepochybně účinnější, než drahý meč a plechové brnění pro něj nepředstavovalo adekvátní obranu.

Rovněž všemožné katapulty a posléze i palné zbraně byly husity nejenom hojně využívány, ale dokonce i bojově zdokonaleny. Do dnešních dnů má velká část zbraní české armády husitská jména (např. tarasnice, houfnice) a některá jména husity vyvinutých zbraní byla převzata celosvětově (např. pistole).

 Vývoj husitstství, směřující k jeho konci

Husitství mělo ve svém počátku nádech velkého idealismu, který se neurčitě pohyboval mezi extrémy superlásky, maximální netolerance k jiným názorům, sexuální perverze až k utopickému humanismu. Nevědělo se, zda se má husita chovat důstojně, nebo drancovat. Zda má mít jednu manželku, nebo zda všechny ženy patří všem. Proto vznikaly různé kompromisy a samostatné názorové skupiny. Z praktických důvodů se používalo to, co momentálně přinášelo výhodu, tedy drancování bylo povoleno u bohatých, protože tam bylo co brát. Dalo se to vysvětlit tak, že bohatým majetek nepatří, protože jsou nepřátelé.

Jistý čas bylo čistě VOJENSKOU silou dosaženo velkého vlivu husitství na rozsáhnou část střední Evropy. V této fázi ale byla rebelská myšlenka husitství vyčerpána, neboť při takovém územním vlivu by husité museli začít vládnout a sami by vytvořili vládnoucí bohatou vrstvu, proti které původně bojovali.

Myšlenkové rozpory husitství vedly k tomu, že se časem proměnilo až v téměř kočovné loupežnictví a jakákoliv organizovaná činnost se rozpadla. Husité byli poraženi a původní uspořádání vlád se tedy vrátilo do svých pozic a hlavní Církevní Organizace se opět ujaly své moci v ovládání lidí.

Hlavní omyly husitského hnutí

  • Husité si byli tak jisti, že chápou Bibli správně, že napříč pravdě vůbec nepochybovali o tom, že to co říkají je správné/nebylo
  • Lidé obecně uvěřili vedoucím, že už je blízko Konec Světa, a že tudíž už nemá smysl nic plánovat kromě vybudování “svatých měst” s biblickými jmény. /Lidé chtěli převzít úlohu Boha a vnutit mu svůj vlastní postup
  • Lidé ve snaze zajistit si lepší život v Nebi hledali “hodnotnější rituály”, které by jim vstupenku do blaženého života v Nebi zajistily/Nelze podvést ani uplatit Boha
  • Lidé v iluzi, že si vydělají vstupenku do blaženého Nebe vraždili ostatní, /v domnění, že to dělají pro Boha a že ten je za to odmění
  • Husité si mysleli, že úplně všichni musí sdílet jejich iluze a ten, kdo je nesdílí, je jednoduše nepřítel/ a tak ho zabili