Denně se můžeme setkat s názorem, že křesťanství je jedním ze světových náboženství. Tento názor je tak zarytý v myslích lidí, že je prakticky nemožné jej vykořenit. Přesto jde o mylný pohled na věc. Křesťanství, na rozdíl od náboženství, není souborem tradic a obřadů. Křesťanství není náboženství, je to osobní vztah s živým Bohem.

Prakticky veškerá náboženství mají jedno společné. Ukazují člověka jako chybující bytost, která páchá mnoho zlých věcí. To je naprostá pravda. Každé náboženství se ovšem taky snaží nějakým způsobem toto změnit. Princip náboženství je v podstatě shodný – slibují člověku něco, co se často prezentuje pod slibným názvem “spasení” (změnu, vyřešení problémů) skrze skutky, tradice, obřady. Některá náboženství jdou cestou askeze a odříkání, jiná mají desítky striktních pravidel, která je nutno dodržet.

Křesťanství konstatuje, že člověk je padlé stvoření, které je smrtelně infikováno hříchem. Na rozdíl od náboženství ale říká, že žádné skutky člověku nepomohou tento stav změnit. Že jakékoli úsilí zbavit se hříšné přirozenosti je stejně neúčinné,  jako bychom chtěli skrze skutky změnit svou krevní skupinu.

Každé náboženství v sobě více či méně zahrnuje snahu zalíbit se jednáním a činy nadřazené bytosti či mocnosti, ať už se nazývá Alláh, Krišna, Vesmírná moudrost či karma. Lidé se podvědomě snaží vylepšit svou “bilanci”. Kolik z nich dělá dobré skutky, aby se “dostali do nebe”! Jako by bylo možné si Boha kupovat tím, co uděláme.

A přitom sebeobětavější skutky nikomu nepomohou ke spasení, pokud jsou vykonány právě se snahou toto si zasloužit. Důvod je prostý – nikdo z nás si spasení nezaslouží a toto “nezasloužení” je stav, ne proces. Spasení totiž není důsledkem námi vykonaných skutků. Je to dar. Tak jednoduché to je: Ježíš Kristus zemřel jako smírná oběť za hříchy lidí, aby každý, kdo v to uvěří a požádá Ježíše, aby se stal jeho Pánem a Spasitelem, mohl obdržet spasení bez ohledu na to, jaké skutky jej celým životem provázely. Nikdo z lidí se tedy nemůže vychloubat skutky a tvrdit, že díky nim si spasení zaslouží více než jiní.

Efezským 2,9: Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Přesto Bible říká, že víra bez skutků je mrtvá

Co to tedy znamená?

Když člověk uvěří Bohu, Ježíš se stane jeho Pánem a Spasitelem, pak z lásky a vděčnosti Bohu chce konat to, co je v Božích očích dobré, s plným vědomím, že žádným z těch skutků nevzniká jakákoli zásluha na spasení. Jeho vnitřní proměna se stává viditelnou na skutcích.

Naopak u náboženství lidé konají předepsané skutky s cílem učinit se lepšími před příslušným božstvem.

Pro křesťana je ústředním bodem jeho víry každodenní osobní poznávání Boha a budování vztahu s Ním, pro náboženského člověka je to dodržování tradic a rituálů.