Blahoslavení Marie NENÍ cestou ke spasení
Maria řekla: „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; Lukáš 1,46-51
Výše citovaná část Bible, přivádí mnohé následovníky Ježíše Krista do rozpaků a mnozí římští katolíci tuto pasáž vítězně citují, aby obhájili své uctívání Panny Marie a rozmach mariánského kultu v rámci Římskokatolické církve i mimo ni.
Můžeme ale citovanou pasáž takto použít? Podívejme se blíže na to, co vlastně Písmo v kontextu říká.
Marie ve svém chvalozpěvu nelhala. Skutečně ji blahoslaví všechna pokolení, všechny národy, dokonce i lidé, kteří se za křesťany nepovažují a ke křesťanství se nehlásí. Osobně jsem se setkala s muslimem, který se netajil svou úctou a obdivem k Marii.
Jestli je takové uctívání správné, je věc druhá.
Nikde ve svém chvalozpěvu Marie neříká nic o tom, že by blahoslavení její osoby bylo cestou ke spáse, nebo že by bylo dobré před Bohem. Naopak-mluví o Bohu jako o svém spasiteli, který je mocný. K prvnímu pokusu o blahoslavení Marie, Ježíšovy matky, došlo už v době, kdy Ježíš chodil v těle po této Zemi.
V Bibli je tato událost popsána následovně:
Lukáš 11,27-28: Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“ Ale on řekl: „Blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“
Jak tedy Ježíš reagoval na zvolání oné ženy? Řekl něco jako „Máte pravdu, moje matka je mezi ženami jedinečná, bezhříšná a zaslouží si blahoslavení“? Nebo snad dokonce „Moje matka bude ustanovena přímluvkyní, a proto se k ní modlete“ ? Ježíš nikdy nedělal kompromisy mezi Božími a světskými věcmi, a neudělal kompromis ani v této otázce. Zcela jednoznačně řekl, kdo je skutečně blahoslaveným.
Boží slovo mluví naprosto jasně, pokud jde o cestu k Bohu a ke spasení:
Skutky 4,11-12: Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“
Skutky 16,29-31: Tu žalářník rozkázal, aby mu přinesli světlo, vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silasem na kolena. Pak je vyvedl ven a řekl: „Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“ Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“
Římanům 10,9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
2. Timoteovi 3,15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.
Jan 14,6 Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Žádná z těchto pasáží nemluví o tom, že ke spasení je nutno blahoslavit Marii, Ježíšovu matku. Jedinou cestou ke spáse je víra v Ježíše Krista, v to, že On zemřel jako zástupná oběť za hříchy lidí, vstal z mrtvých a On sám je také přímluvcem, kterého máme v nebi:
1. Jan 2,1 Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.
Římanům 8,34 Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!
Rovněž tvrzení, že Marie byla bezhříšnou a byla vzata do nebe podobně jako Ježíš, je zcela lživé. V celém Písmu není jediný verš, který by toto obhajoval. Naopak, Bible říká:
Římanům 3,9-12: Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.
Římanům 3,23 všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;
Římanům 5,12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
Marek 16,19 Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží.
Skutky apoštolů 1,11 a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“
Jan 3,13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
Výše citované pasáže hovoří jasně. Všichni zhřešili. Není zde napsáno „všichni, až na Marii, Ježíšovu matku, zhřešili…“. Stejně tak pokud jde o nanebevzetí, není v celé Bibli zmínka o tom, že by se toto událo s Marií. Boží slovo nečiní žádnou výjimku, pokud jde o dědictví hříšné přirozenosti. Jsou do něj zahrnuti všichni lidé, včetně Marie, matky Ježíše Krista. Tato žena nebyla bezhříšnou, Ježíš Kristus umíral na golgotském kříži i za její hříchy, a kdyby Marie neuvěřila, že Ježíš byl obětí za její hříchy a nepřijala Ježíše jako Pána, skončila by v pekle jako každý jiný člověk, který zemře nesmířený s Bohem.
Skutky 1,13-14: Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.
Je zajímavé, že v této pasáži není nic o tom, že by učedníci Marii blahoslavili nebo uctívali. Naopak Marie byla jednou z nich, není pochyb o tom, že se stala křesťankou. Nikde není zmínka o tom, že by Marie požívala božské úcty a byla někým více než ostatní.
Setkala jsem se i s názorem, že pokud neblahoslavím Marii, nejsem křesťankou. Ukažme si na příběhu o pokřtění etiopského dvořana, jaké bylo jeho vyznání, po kterém nic nebránilo jeho křtu.
— Křest etiopského dvořana
Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná. Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše. Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. To místo Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. Skutky 8,26-38
Jak prosté. Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží. Ani jediná zmínka typu „a blahoslavím Marii, jeho matku“. Díky Bohu, že nám tak jasně řekl, co znamená být spaseným člověkem a stejně jasně definoval, že jediný, koho máme uctívat, je On sám.
2. Mojžíšova 20,2-5 „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.
