Satan není a nebude vládcem pekla!

Mnozí přijali bludnou představu o tom, že Satan a démoni budou v pekle vykonavateli trestu, ale peklo je připraveno jako trest i pro Satana a démony

Představa, vize Pekla, kde démoni na věčnost mučí lidi (a velmi si to užívají), pochází nejen z démonických učení mnohých náboženství, ale i z Církevních organizací, kde se množí svědectví lidí, kteří měli vidění takzvaného pekla a ve svých knihách barvitě popisují kruté mučení zavržených a jejich nepředstavitelné nekončící utrpení. Vězte, že takové peklo by nebylo pro Satana trestem, ale naopak, jeho největší odměnou.

PROČ to dělají?

Učení o věčně hořícím pekle ničí obraz milujícího Boha, ale pokřivuje také pohled na jeho spravedlnost!

Také platí, že nejlépe se ovládají lidé, jenž věří tomu:

Děsivé pekelné představení vyděšené lidi také navede na nesprávné důvody proč se dostat do nebe! Budou se chtít zachránit, před děsivým mučením a udělají cokoliv, aby se mu vyhnuli. Satan nepotřebuje, aby se lidé zabývali opravdu Duchovními věcmi! Raději ať dnem i nocí přemýšlejí nad tím, jak se vyhnout strašlivému mučení a jsou pro to ochotní udělat všechno. To je velice úspěšná taktika, protože prakticky vždy funguje.

Peklo

Peklo je obestřeno spoustou tajemství, mýtů a pověr. Falešné představy o tomto místě nepocházejí jen ze starých bájí,  jejich pravým zdrojem je démonické učení mnohých náboženství, také pochází z Církevních organizací.
Samotný pojem „peklo“ není dnešními lidmi chápán tak, jako v biblických dobách. Slova, která překládáme jako „peklo“ se*v Bibli vyskytují na 54 místech a jejich původní význam je různý. Ve Starém zákoně je výrazem „peklo“ překládáno hebrejské slovo „Šeol“ (31x), které znamená „hrob“. *V Novém zákoně jsou jako „peklo“ přeložena řecká slova „Hades“ (10x), které také znamená „hrob“, „Gehenna“ (12x), což znamená „místo hoření (spalování)“ a „Tartarus“ (1x), „místo temnoty“. 

Nejdříve soud, potom trest aneb problém většiny je v nepochopení Boha a jeho stvořené síly ČASU! 

Janovo zjevení, jenž mluví o době konce v původních překladech není podáno v čase, to znamená, že to, co se děje teď, ale i co se bude dít potom, není určeno! Janova vize na konci času, je mimo čas. Jan to vše viděl správně – a to najednou. Více najdete v článku na: http://odkrytelzi.cz/nezarazene/cas-co-je-to-cas-a-proc-existuje-cas/

A O TO PRÁVĚ JDE!

Z pohledu našeho vnímání času (ještě jednou pro ty jenž to nemohou a potřebují pochopit):

Ti, kteří odmítli dar spasení přijdou na místo trestu ihned po smrti. Pro ně, nastane den soudu v den smrti (protože se jich už netýká Čas, ten se týká jen živých).  Soud pro živé nastane až po Ježíšově návratu, pro mrtvé je ale čas, už jen veličina, kterou nejsou ovlivňováni, proto je pro ně den soudu tím dnem, kdy se ocitnou mimo čas, tedy kdy zemřou.

Druhá smrt, ohnivé jezero je definitivní, věčná smrt ze které už není žádné vzkříšení. Zde všechno končí, včetně času. 

Utrpení v pekelném ohni

Bezbožní nebudou v ohnivém jezeře žít, neboť je to místo konce času a místo absolutního zániku. Je dost možné, že s konečným Božím trestem bude zapomenuta i existence těchto bytostí, ať už Satana a jeho démonů, nebo lidí, kteří Boha nenávidí. Bůh na ně zapomene a ony se ztratí,  jako by nikdy ani neexistovaly, nikdo na ně nevzpomene a nikdo pro ně ani nebude plakat. Časová stopa jejich života (jejich existence zde) se navždy ztratí. Bůh je stvořitelem času a čas je stvořen pro život na Zemi. Ta zanikne, zanikne i Satan, jeho démoni a všichni lidé, kteří nepřijali věčný život v Ježíši Kristu, to je význam Ohnivého jezera.

Bezbožní nemohou bez konce žít, už proto, že nikdy nepřijali Krista a věčný život. Dar věčného života je určen pouze spravedlivým. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Ježíš učil, že každá duše bude buď zachráněná, nebo zatracená. Neexistuje neutrální místo, někde mezi nebem a peklem a neexistuje očistec. (Učení o očistci nemá naprosto žádný biblický základ. Pochází z pohanského náboženství starověkého Babylona.)

Ale co ti, kteří v něj nevěří? Ti zahynou. Bible říká, že „mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Bezbožným nebyl nikdy zaslíben život. Je to spravedlivé, neboť oni s Bohem nikdy být nechtěli. Existuje jediná cesta, jak získat život bez konce a to skrze víru v Ježíše Krista.

Jan tuto cestu popisuje takto: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Mají snad ti, kteří budou v ohnivém jezeře Syna Božího? Tak jak by potom mohli mít věčný život?

Pavel píše ve svém listu do Korintu následující slova:

Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Tento text hovoří o určitém bodě, kdy budou spravedliví proměněni v nesmrtelné beztělesné bytosti. Nikde v Bibli se nedočteme, že by podobným způsobem byli proměněni i bezbožní. A právě proto, že ztracení nikdy neobdrží tento dar věčného života, nemohou věčně žít ani v ohnivém jezeře. Jan 3,16 hovoří jasně. Ti, kdo nevěří v jediného Božího Syna, zahynou. Zemřou „druhou smrtí“ – věčnou smrtí, ze které není vzkříšení. Je to věčný trest bez konce, protože z druhé smrti není probuzení.

Trestem je zničení navždy

Z tohoto trestu nebude vzkříšení, nebude naděje života. 

Spasení budou Boha „navždy“ oslavovat, budou s ním „navěky“ protože ČASU už nebude. Tyto termíny jsou stejné pro spasené i zatracené, je to pro to, že smrtí končí čas. ČAS je na zemi pro živé, také pro Satana a démony. Bible několikrát opakuje, že Satan má málo času. Svatí obdrželi dar nesmrtelnosti, jejich život se tedy nyní měří životem Božím. Nesmrtelnost znamená, že nepodléhají času a smrti. Slova „navěky“ nebo „navždy“ použitá v souvislosti s nimi mohou znamenat pouze „bez konce“, protože už jsou nesmrtelnými duchovními bytostmi. Když se ale slova „navěky“ nebo „navždy“ týkají bezbožných, mluvíme o smrtelných bytostech, které musí zemřít.

Duše a tělo zničeny

To nás přivádí k poslednímu faktu týkajícímu se osudu ztracených. Poté, co oheň dokoná své dílo, budou vymazáni z existence. Jejich tělo i jejich duše budou zničeny. Ježíš to říká jasně: A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. Jak může někdo ve světle tohoto konstatování stále tvrdit, že bezbožní budou mít nesmrtelnost? Ježíš odmítá možnost, že by ti, kteří budou v pekle, mohli v jakékoliv formě žít věčně. Jejich život navždy zanikne a jejich tělo bude zničeno.

Teologové však tvrdí, že Bůh bude držet nesmrtelné duše naživu jen proto, aby je viděl trpět, svíjet se a křičet po celou věčnost, (kde je bude mučit a krásně si to užívat věčně nesmrtelný Satan s démony).

To je naprostý nesmysl, který je v rozporu s Biblí, Pravdou, logikou, i Božím charakterem lásky. Nejen, že učení o věčně hořícím pekle ničí obraz milujícího Boha, ale pokřivuje také pohled na jeho spravedlnost.

Již žádná bolest ani smrt

“Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.” 

Ježíš řekl, že pekelný oheň je připraven pro ďábla a jeho anděly. Ohnivé jezero znamená naprostý zánik, stejně jak pro Satana, tak i pro jeho přisluhovače a následovníky. Lidé, kteří Boha nenávidí, s ním být nechtějí. Nikdo nebude zatracen, protože hřešil. Kdyby to tak bylo, nebylo by zachráněných, protože „všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“.

Spasení je ale možné pouze v Kristu

Před nikým nebude uzavřen přístup do nebe, protože zhřešil. Jediný důvod, pro který můžeme být ztraceni je naše odmítnutí Boha a Pravdy. Máme možnost odvrátit se od našich hříchů a lží do náruče milujícího Spasitele, který je připraven odpustit nám a očistit nás od každé nepravosti. Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin.I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Biblické verše o pekle:

Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.
Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme.
Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve;
Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy.
Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách.
Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů.
Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero.
A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera.