Klášter

Celý ideál klášterního života je Satanovo krutým žertem, páchaným na členy lidských klubů Církevních Organizací. Satan zneužívá lidské pýchy k tomu, aby určité lidi trýznil díky jejich domnělé „svaté nadřazenosti“ samotou a izolací od okolního světa. To, čemu se před lidmi honosně říká: „zasvětit svůj život Bohu“ ve skutečnosti znamená: „stát se sluhou organizace či nauky“. Nezakládá se totiž na Bibli, ale pouze na velmi účelových lživých výkladech či učení typu: „jeden pán povídal“.

K přesvědčení lidí obsadit „církevní“ kláštery se používají různé psychologické nátlakové prostředky a vymyšlené pojmy. Například askeze či celibát. Hodí se také různé uctívání modloslužby, jako například Královna Nebes Mariánského kultu a uctívání mrtvých lidí.

Velice často jsou lidé nachytáni na nějaké nesprávné důvody, proč chtějí do Nebe.

Kláštery mají všechny náboženství nepravých bohů

V čistě démonsky orientovaných náboženstvích hinduismu či buddhismu Satan snadno přesvědčí lidi, aby se trýznili v KLÁŠTERECH. V náboženstvích ohánějících se křesťanskými pojmy používá Satan různé nauky mocenských Církevních Organizací, aby vytvořil argumenty k založení KLÁŠTERŮ.

Samosvornost lživých názorů lidí v klášterech (a sektách obecně)

U klášterních společenství se pak projevuje jev samosvornosti lži. Lidé v klášterech jsou sevřeni do nepřirozené pasti a tak hledají někoho, kdo by je potěšil ujištěním, že trpí „správně“. (Často kvůli chtění dostat se do Nebe)  Díky izolaci ale takoví nálézají jen další spolutrpící, kteří jim velhávají pokrytecká slova sebepřesvědčování. Tím se celá posádka domu udržuje v pokryteckém sebeklamu, který vypadá zevnitř jako pravda. Že se jedná jen o sebeklam už nikdo z uzavřených lidí nemůže přiznat.

„Křesťanské“ kláštery jako izolované odkladiště lidí

Kláštery Církevních Organizací a klášterní život tedy slouží k tomu, aby se lidé „neustále používající povídání o Bohu, Ježíši a Bibli“ bezpečně schovali na uzavřené místa. Ideálně tak, aby taková místa byla zcela soběstačná a tím izolovaná dokonale od společnosti ostatních lidí. I když kláštery často působily dojmem pomáhání lidem, toto se zneužilo k tomu, aby vypadaly jako „zaručeně pravé svaté místo“ kde je všechno „jistě podle Boha správně“. Klasický trik s rozdáváním agitační polévky prostě funguje vždy. I Ježíš, když ho dav včera nasycených lidí nalezl na druhé straně jezera však řekl: „Vyhledali jste mě jen  proto, že jsem vás včera nasytil jídlem“.

Lidé v klášterech si myslí, že pomocí sebetrýzně a nesnesitelného ticha vyprovokují Boha k jejich posvěcení

Povídačky o tom, že se tam lidé „setkávají s Bohem“, jsou iluzorní pohádkou či v horším případě démonských spiritizmem. Tito pyšní lidé mají pocit, že sebetrýzní dokážou donutit Boha, aby je zahrnul požitky ve vytoužené nadpozemské říši blahobytu. To spíše ale přivolají lstivé démony a zjevení vydávající se za mrtvé „svaté“, aby s nimi hráli hypnotickou hru v trýznivém tichu. Bůh však říká: „Chci, aby jste měli život a měli ho hojně“.

V klášterech Satan lidi trýzní také zcela proti Bohu jdoucími nařízeními sekt

Zvláštní, lidskou organizací nařízené vztahy v klášterech vytváří zrůdné pokroucení mezilidských vztahů a postupný rozpad lidské osobnosti. To nakonec vede ke zvrácené lidské duši. Lidé, kteří prošli trýzeň kláštera, již nedokážou pochopit normální lidi a jejich starosti, takže jsou k nepotřebě při šíření evangelia, tedy zvěstí o Bohu a jeho spravedlnosti a Pravdě.

Klášterem ztrápení lidé většinou dokážou pouze odříkávat naučené fráze, mantry a vysvětlování, kterým se drželi při životě v hypnotickém tichu a monotónnosti klášterního života.

Lidé, co náhodou vyšli z klášterů, nemají (kromě povídaček a lživých nauk Církevních Organizací) co říci o Bohu. Jsou jen ztrápení, ale zároveň štastní, že utekli z takového utrpení. Tím, že jsou většinou nadále oklamáni lživými naukami Cíkrkevích Organizací, nedokážou vysvětlit, co tedy vlastně Bůh chce.

Přínos klášterů ve světské oblasti ale existuje

Nicméně, tak jako Bůh stvořil zlého člověka pro zlý den, tak i kláštery mají ve společenství svobodných lidí své místo. Jedná se o ztvárnění jedné iluze, po které mnoho lidí touží. A stejně jako z válečných snah zabít co největší množství lidí vzniklo mnoho praktických vynálezů, tak i z činností klášterů vzniklo mnoho věcí, které člověk užívá k obohacení svého světského praktického života.

Směšně absurdní protiklady, okázalé a nabubřené bohatství příbytků asketů

Kláštery také, byť by se mělo jakoby jednat o místa totální askeze, jsou paradoxně často místem sexuálních zvrhlostí a nebývalé okázalosti a bohatství. I uprostřed chudých krajů se tak tyčily mohutné a nesmírně drahé stavby, ve kterých měli sídlit ti, co nic nemají a jsou velice skromní.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani//10267495448-cesta-zpet-po-spalenych-mostech/21056226675/

Příbuzná témata, klášterní kluby:
benediktini, františkáni, cisterciáci, karmelitáni, vincentky, voršilky